Původní název:
Sarojini Naidu - The Golden Threshold: ''Your name within a nation's prayer, Your music on a Nation's tongue''
Obsah knihy:
Sarojini Chattopadhyay se narodila 13. února 1879 v bengálské rodině v indickém Hajdarábádu jako nejstarší z osmi sourozenců. Rodina byla v Hajdarábádu velmi vážená a patřila k uznávaným umělcům.
Naidu složila maturitní zkoušku na univerzitě v Madrásu a na čtyři roky přerušila studium.
V roce 1895 jí J. E. H. Nizam's Charitable Trust, založený šestým Nizamem Mahbubem Ali Khanem, umožnil studovat v Anglii, nejprve na King's College v Londýně a později na Girton College v Cambridgi.
Již v těchto raných dobách byla sociální aktivistkou. V Anglii pracovala jako sufražistka a poprvé ji zaujalo hinduistické hnutí Indického národního kongresu za nezávislost Indie na britské koloniální nadvládě.
Naidu se stala součástí indického nacionalistického hnutí a byla stoupenkyní Mahátmy Gándhího a jeho myšlenky swarádže (šlo o Indii bez koloniálních správních systémů).
Psát začala ve dvanácti letech. Její hra "Maher Muneer", napsaná v perštině, zapůsobila na navába z Hajdarábádu. Byl to příznivý začátek.
Sarojini se seznámila s lékařem Paidipati Govindarajulu Naidu a po ukončení studií se za něj ve svých 19 letech provdala. Manželé měli pět dětí. Zajímavé je, že jejich rodiny jejich sňatek schválily, přestože pocházeli z odlišných kast a společnost nebyla tak tolerantní, jak by se mohlo zdát dnes. Sarodžini navíc pocházela z Bengálska a Naidu z Ándhrapradéše a sňatky mezi lidmi ze severu a jihu byly odmítány. Naštěstí tyto problémy překonali a manželství i kariéra se jim dařily.
V roce 1905 vyšla její první sbírka básní "Zlatý práh".
Navzdory rostoucí politické kariéře si stále našla čas na psaní a vydala několik dalších básnických sbírek. Její výmluvnost byla taková, že se jí začalo říkat "indický slavík".
V roce 1925 byla Sarojini jmenována předsedkyní Indického národního kongresu a měla velký vliv a byla významnou osobností hnutí za nezávislost.
Spolu s několika dalšími kongresovými vůdci včetně Gándhího a Džaváharlala Néhrúa byla zatčena za účast na solném pochodu v roce 1930. Sarojini skutečně často čelila zatýkání ze strany britských úřadů a ve vězení strávila celkem mnoho měsíců.
Po získání nezávislosti Indie na britské nadvládě v roce 1947 byla Sarojini jmenována guvernérkou Spojených provincií (dnešní Uttarpradéš) a stala se tak první ženou v Indii.
Po návratu z práce v Dillí 15. února 1949 jí lékaři doporučili odpočinek a její oficiální závazky byly zrušeny. Její zdravotní stav se rychle zhoršoval a 1. března jí bylo provedeno pouštění krve poté, co si stěžovala na silné bolesti hlavy.
Sarodžini Naiduová zemřela 2. března 1949 na zástavu srdce.
