Hodnocení:
Aktuálně nejsou k dispozici žádné recenze čtenářů. Hodnocení je založeno na 2 hlasů.
A Suite of Dances
„Pound kdysi poznamenal, že „hudba začíná atrofovat, když se příliš vzdálí od tance, že poezie začíná atrofovat, když se příliš vzdálí od hudby“. V Suitě tanců Mark Weiss poezii a tanec opět spojuje ve složitých, rozkošných opatřeních. Rytmus a tón těchto šibalských, křečovitých básní čtenáře vytrhne z myšlenek nečekanými, neotřelými aforismy, vtipy a pohyby improvizační hbitosti a hbitého půvabu, které se vždy podaří.
Když jsem byl kluk, běhal jsem
k zářivým mořím
A zase zpátky.
Mnohonásobné přesuny.
Co říkáš na kosmetickou nevinnost?
Tyto verše z první části „Tanec duchů“ udávají tón tomu, co následuje, a hledají stále vynalézavější způsoby, jak odpovědět na otázku o osudu nevinnosti. Weiss s láskou oživuje antifonický švih starých mistrů s živou chutí. Na tyto verše ze závěrečné části „Na křídlech písně“ by byl Ben Jonson hrdý:
Vždyť ona skákala, ta průzračná lepidopteristka,
na svou okřídlenou kořist,
A z nich dvou nejlépe létala.
Pochybuji, že by někdo mohl říct,
Neboť obě na chvějícím se vánku
tiše odpluly.
Tyto básně pulzují vtipem, bravurou, vulgaritou, patosem, rozmarností a jsou plné toho nejvzácnějšího potěšení v současné poezii: samotného přílivu písní, které se volně pohybují v celé škále anglické lyriky. Basový tón melancholie je ukotvuje v tradici reflexivního ztrácení a oživování, která je nakonec znovu potvrzující, neboť, jak říká Williams, „neznáme nic a nemůžeme znát nic/kromě/tance“.“ -Patrick Pritchett
© Book1 Group - všechna práva vyhrazena.
Obsah těchto stránek nesmí být kopírován ani použit, a to ani částečně ani úplně, bez písemného svolení vlastníka.
Poslední úprava: 2024.11.08 20:25 (GMT)