Rychleji než dělová koule: 1995 a všechno ostatní

Recenze čtenářů

V recenzích se objevuje směs nostalgie, podrobných kulturních postřehů a kritiky zaměření a soudržnosti knihy. Recenzenti obecně oceňují zkoumání kulturního prostředí roku 1995, zejména hudby a módy spojené s „Cool Britannia“. Někteří však vyjadřují zklamání nad překlepy, velkým zaměřením na určitá témata, jako je móda a supermodelky, a vnímaným nedostatkem širšího pokrytí hudební scény.

- Efektivně zachycuje nostalgii 90. let a poskytuje dobrý přehled o kulturní scéně v Británii v tomto období.\n- Dobře zpracované se zajímavými postřehy o politice, umění a společenském prostředí této doby.\n- Zábavné a snadno čitelné s množstvím drbů a detailů.\n- Poutavý styl psaní, díky němuž je kniha příjemným čtením pro ty, kteří oceňují 90. léta.

⬤ - Někteří recenzenti považovali zaměření knihy za příliš úzké, kladoucí důraz na „Cool Britannia“ místo širší kroniky 199
⬤ \n- Přítomnost překlepů a chyb snižuje zážitek ze čtení.\n- Opakující se vyprávění, které může občas působit nesoustředěně a postrádá pokrytí důležitých prvků, jako je britská komediální scéna.\n- Někteří čtenáři očekávali hlubší ponor do hudební historie, což kniha plně nesplňuje.

(na základě 5 hodnocení čtenářů)

Původní název:

Faster Than a Cannonball: 1995 and All That

Obsah knihy:

, Dekády mají tendenci vrcholit v polovině a rok 1995 byl rokem devadesátých let: vrchol britpopu (Oasis proti Blur), vrchol YBA (stan Tracey Emin), vrchol New Lad (kdy Nick Hornby vydal High Fidelity, kdy James Brown s Loaded odpálil vydavatelský průmysl a kdy hospody konečně směly mít otevřeno i v neděli). Byl to rok filmu The Bends, rok, kdy Danny Boyle začal natáčet Trainspotting, rok, kdy se ztratil Richey Edwards, rok, kdy Alex Garland napsal The Beach, rok, kdy Blair změnil článek IV po kontroverzním hlasování na labouristické konferenci.

V polovině devadesátých let nejenže rockové hvězdy, hudební novináři a konzumenti popu možná naposledy věřili v mystickou sílu rocku, ale bylo to také období obrovských kulturních zvratů - v umění, literatuře, vydavatelstvích a drogách. A bylo to období téměř bezkonkurenčního hédonismu, doba, kdy si mnoho lidí myslelo, že si zaslouží žít rock and rollovým životním stylem, kdy si generace narkotických všežravců myslela, že se všichni mohou stát rockovými hvězdami, stačí si koupit časopis a výtisk (What's the Story) Morning Glory?

Faster Than a Cannonball je kulturní přehlídkou desetiletí od loungecore až po nástup New Labour, v níž se prostřednictvím rozhovorů se všemi hlavními protagonisty a vyčerpávajícího přehodnocení důležitých desek roku - The Bends od Radiohead, Grand Prix od Teenage Fanclub, Maxinquaye od Trickyho, Different Class od Pulp, The Great Escape od Blur, It's Great When You're Straight... - objevují všechny důležité umělecké směry. Yeah! od Black Grape, Exit Planet Dust od Chemical Brothers, I Should Coco od Supergrass, Elastica od Elastica, Pure Phase od Spiritualized,... I Care Because You Do od Aphexe Twina a samozřejmě (What's the Story) Morning Glory od Oasis, nejikoničtější album desetiletí,.