Rudá bouře nad Balkánem: Neúspěšná sovětská invaze do Rumunska, jaro 1944

Recenze čtenářů

Kniha Davida M. Glantze „Rudá bouře nad Balkánem“ nabízí důkladnou analýzu převážně přehlížených sovětských ofenziv do Rumunska na jaře 1944, ačkoli byla kritizována za suchý styl psaní a redakční nedostatky.

Glantz poskytuje důkladný výzkum a syntézu různorodých pramenů, čímž přispívá k cenným poznatkům o východní frontě. Kniha je dobře podložena mapami, tabulkami a archivními materiály, které napomáhají pochopení příslušných vojenských operací a strategií. Zabývá se méně známým aspektem druhé světové války, což z ní činí pozoruhodný doplněk pro seriózní historiky a studenty vojenské historie.

Styl psaní je často kritizován jako suchý a nudný, někteří čtenáři jej považují za opakující se a postrádající plynulost vyprávění. Vyskytuje se zde několik redakčních chyb a opomenutí, včetně drobných nepřesností v popisech a mapách. Kniha je navíc považována za příliš podrobnou pro příležitostné čtenáře a může zahltit ty, kteří nejsou hlouběji obeznámeni s vojenskou historií.

(na základě 22 hodnocení čtenářů)

Původní název:

Red Storm Over the Balkans: The Failed Soviet Invasion of Romania, Spring 1944

Obsah knihy:

Na východní frontě Německa za druhé světové války se odehrálo mnoho tažení a bitev, na které Sovětský svaz "zapomněl" a snažil se skrýt své vojenské neúspěchy. Jednou z takových kampaní byla invaze Rudé armády do Rumunska v dubnu a květnu 1944, která si vyžádala téměř 200 000 obětí a pošramotila pověst velitelů. Nepochybný David Glantz, přední světová autorita v oblasti sovětské armády za druhé světové války, nyní vrací tomuto příběhu jeho náležité místo v análech druhé světové války.

Na základě nově zpřístupněných ruských a dlouho opomíjených německých archivů - a také historie jednotek Rudé armády a vzpomínek velitelů - Glanc rekonstruuje působivou mozaiku, která odhaluje obrovský rozsah a ambiciózní záměr první jaseňsko-kišiněvské ofenzívy. Jeho rekonstrukce ukazuje, že Stalin se nezabýval ani tak přímou cestou do Berlína, jako spíše strategií "široké fronty", jejímž cílem bylo získat území a najít zranitelná místa v rozšířené obranné linii Německa. V případě úspěchu by invaze rovněž eliminovala Rumunsko jako spojence Německa, odřízla by životně důležitá ropná pole v Ploješti a poskytla by základnu, z níž by bylo možné upevnit sovětskou moc na celém Balkáně.

Glantz sleduje ofenzívu 2. ukrajinského frontu na ose Tirgu-Frumos, Jasy a Dněstr a souběžný postup 3. ukrajinského frontu k řece Dněstr a dramatický boj o obsazení předmostí za řekou a dobytí Kišiněva. Prozrazuje strategický plán generála Ivana Koněva, který připravoval ofenzívu 2. ukrajinského frontu v Jasech a počátkem května svedl vrcholnou bitvu s německou 8. armádou a jejími rumunskými spojenci v oblasti Tirgu-Frumos, a poté přeskupení 3. ukrajinského frontu generála Rodiona Malinovského k rozhodující ofenzívě na Kišiněv, která byla přerušena tváří v tvář obratnému protiúderu oslabené německé 6. armády. Glantz popisuje, jak wehrmacht s jádrem přeživších bojových veteránů dokázal porazit sovětské síly, které brzdily jarní záplavy, zatímco již tak křehká sovětská logistická podpora byla ještě více podkopána strategií Wehrmachtu "spálená země".

Přestože Koněvova a Malinovského ofenziva nakonec selhala, Rudé armádě se podařilo způsobit silám Osy těžké ztráty, což zhoršilo následky německých porážek na Ukrajině a ztížilo Wehrmachtu zadržet konečný postup sovětského juggernautu směrem k Berlínu. Znovuobnovením této zapomenuté ofenzívy Glantz připomíná bohatou a důležitou kapitolu v dějinách války, která přivedla německou armádu ke krachu a přetvořila mapu Evropy.