Římské republikánské legie 298-105 př. n. l.

Recenze čtenářů

Kniha poskytuje vynikající přehled o vývoji a organizaci římských legií se zaměřením na období střední republiky. Je dobře ilustrovaná a přístupná jak nováčkům, tak i těm, kteří jsou obeznámeni s římskými vojenskými dějinami.

⬤ Dobře strukturovaná a informativní
⬤ dobré ilustrace, které zvyšují porozumění
⬤ vhodná jak pro začátečníky, tak pro znalé čtenáře
⬤ důkladně se zabývá náborem, výcvikem a vybavením
⬤ doporučujeme pro její kvalitní podání
⬤ jasné vysvětlení taktiky a organizace armády.

⬤ Omezené množství nových informací pro ty, kteří se v tématu již orientují
⬤ některá opakování v textu
⬤ drobné neobratnosti textu v několika částech
⬤ ne všechny ilustrace pokrývají všechny jednotky (např. chybí tabulka pro Principes).

(na základě 14 hodnocení čtenářů)

Původní název:

Roman Republican Legionary 298-105 BC

Obsah knihy:

Brzy po fiasku v Caudinských vidlích, kde římští občané utrpěli ponížení, když byli nuceni projít pod jhem, což symbolizovalo ztrátu jejich válečnického statusu, se radikálně změnila taktická formace římské armády. Legie, zavedená v rámci srbských reforem, původně fungovala jako falanga řeckého typu, hustě sevřený blok občanů dostatečně bohatých na to, aby se mohli vybavit plnou výzbrojí kopiníků nebo hoplítů. Funkce hoplita byla výsadou pouze těch, kteří vlastnili určitý majetek, chudší občané sloužili buď jako pomocníci, nebo jako služebníci. Nyní však Římané přijali manipulační systém, podle něhož byla legie rozdělena do samostatných bojových linií, z nichž každá se skládala z taktických podjednotek, manipulací. Na rozdíl od jednoho pevného bloku falangy byla nyní legie rozdělena do několika malých bloků, mezi nimiž byly mezery. Jinými slovy, Římané dali falanze "klouby", aby zajistili její flexibilitu, a navíc měl každý voják neboli legionář dvakrát více prostoru na lokty pro individuální akci, která nyní zahrnovala hru s mečem místo práce s kopím.

Přestože se stále jednalo o občanskou milici rekrutující se z majitelů nemovitostí, kteří si sami opatřovali válečnou výzbroj, byla to právě manipulační legie, která čelila Pyrrhovi a jeho slonům, Galům a jejich dlouhým mečům, Hannibalovi a jeho taktickému géniovi, Makedoncům a jejich kopím, abychom jmenovali alespoň některé z jejích hrozivých protivníků. Tato kniha se proto bude zabývat náborem (nyní založeným na věku a zkušenostech, stejně jako na bohatství a postavení), výcvikem (nyní za něj zodpovídá stát, nikoli jednotlivec), zbraněmi (zavádějí se nové typy, domácí i cizí), výstrojí (také) a zkušenostmi (které zahrnují podřízení se drakonickému režimu vojenské disciplíny) legionářů v období střední republiky. Střední republikánská epocha začíná poslední velkou válkou se Samnity (třetí samnitská válka, 298-290 př. n. l.) a končí republikou na vrcholu její císařské slávy po vítězství v severní Africe (Iugurthská válka 112-105 př. n. l.). Provizorní legie, v níž legionáři sloužili, nyní vykazovala mnoho institucí a zvyklostí pozdějších profesionálních legií, což se snad nejlépe projevilo v jedné z jejích nejpozoruhodnějších praktik, kterou bylo budování dočasného tábora na konci každého denního pochodu.

Abychom však nezapomněli, pro našeho legionáře nebyla vojenská služba kariérou, ale povinností vůči státu, a právě tato domobrana dobyla poloostrov Itálie, porazila velkolepá helénistická království a obchodní říši Kartágo. Celá středomořská pánev se nyní nacházela v římském imperiu, část z ní byla uspořádána do provincií spravovaných římskými magistráty, zbytek byl redukován na klientský status. Římané získávali pocit, že vlastní světovou říši.