Ad69: Císaři, armády a anarchie

Recenze čtenářů

Kniha „AD69: 69: Císaři, armáda a anarchie“ popisuje chaotický rok v římských dějinách, který se vyznačoval vzestupem a pádem čtyř císařů. Je dobře zpracovaná a nabízí vhled do rozhodující role armády v politické moci v tomto období. Čtenáři ji však kritizují pro její stručnost, neplynulost vyprávění a přílišné odbočky, které odvádějí pozornost od jádra příběhu.

⬤ Dobře napsané a srozumitelné.
⬤ Podrobný popis císařů a jejich selhání.
⬤ Dobrý průzkum organizace a taktiky armády během občanské války.
⬤ Cenné přílohy a další materiály, včetně map a seznamů legií.
⬤ Přináší nové poznatky a kritické hodnocení pramenů.

⬤ Vyprávění je velmi stručné, mnoho stran je věnováno spíše přílohám než hlavnímu příběhu.
⬤ Chybí plynulost a soudržnost vyprávění, často se přeskakuje z tématu na téma.
⬤ Nadměrné množství poznámek pod čarou a křížových odkazů, které narušují čtenářský zážitek.
⬤ Autorské odbočky a osobní názory jsou někdy irelevantní nebo příliš široké.
⬤ Někteří čtenáři měli pocit, že materiál je špatně podaný, přestože je zajímavý.

(na základě 16 hodnocení čtenářů)

Původní název:

Ad69: Emperors, Armies and Anarchy

Obsah knihy:

Po Neronově smrti jeho vlastní rukou skončila špatně uspořádaná a hvězdami opředená dynastie Iuliovců a Klaudiovců a Řím byl na dosah. Bylo to 9.

června roku 68 n. l. Následující rok, obecně známý jako rok čtyř císařů, byl pro Řím pravděpodobně jedním z nejhorších.

Neronova smrt postavila říši před zásadní otázku.

Jak mohl nový muž obsadit uvolněný římský trůn a nastolit novou dynastii? Tato situace nikdy předtím nenastala, protože při všech předchozích nástupnictvích měl nový císař nějaký příbuzenský vztah ke svému předchůdci, ale psychotický a paranoidní Nero se zbavil všech způsobilých příbuzných. A jak by si nový císař mohl zajistit své právní postavení a autoritu vůči senátu a armádě, stejně jako vůči těm, kteří měli na systému zájem, tedy pretoriánské gardě? Výsledkem bylo, že ambiciózní a bezohlední generálové císařství se dostali do krvavého boje o moc, aby rozhodli, kdo má právo nosit císařský purpur.

Tacitus svým kyselým způsobem poznamenává, že "jedno z tajemství vládnutí bylo odhaleno: císař mohl být vytvořen mimo Řím". To proto, že císařská moc byla nakonec založena na kontrole vojska. Aby si tedy hráč ve hře o trůny udržel moc, musel získat neotřesitelnou kontrolu nad legiemi, které byly rozesety po okrajích říše.

To ovšem na druhé straně znamenalo, že vojáci sami mohli prosadit svou vlastní volbu. Ukázalo se totiž, že i když císař získal uznání v Římě, tváří v tvář odporu vojsk v pohraničních provinciích to nic neznamenalo. Musel uplynout bouřlivý rok občanské války a smrti tří kandidátů na císaře, než se čtvrtý kandidát dostal na vrchol, zůstal tam a založil pro sebe novou dynastii.

Nic Fields vypráví o zvratech a vojenských událostech tohoto krátkého, ale krvavého období římských dějin. Nic Fields je bývalý příslušník královské námořní pěchoty, který se stal klasickým učencem a nyní je vojenským historikem na plný úvazek.

Mezi jeho četné předchozí práce patří Římské výboje: (2010) a The Spartan Way (2012), obě vydané nakladatelstvím Pen & Sword.