Rahel Varnhagenová: Život židovské ženy

Recenze čtenářů

Kniha „Rachel Varnhagen: Arendtová se zabývá životem Rahel Varnhagenové, židovské ženy v Německu 19. století. Zabývá se složitou identitou Varnhagenové uprostřed společenských problémů, zejména se zaměřením na otázky genderu, antisemitismu a osobních vztahů. Arendtová svým filozofickým pohledem vyprávění prohlubuje, i když pro některé čtenáře je abstraktní a náročné se do něj vžít.

Kniha poskytuje hluboké filozofické a psychologické zkoumání života Rahel Varnhagenové, její identity a společensko-politického kontextu její doby. Začlenění dopisů Varnhagenové umožňuje Arendtové bohatou introspekci jejích myšlenek a zkušeností. Objasňuje složitost bytí židovské ženy v převážně antisemitské a misogynní kultuře a zároveň se zabývá tématy asimilace a osobní jedinečnosti. Knihu lze vřele doporučit fanouškům díla Arendtové.

Mnozí čtenáři považují styl psaní za příliš heslovitý a abstraktní, což ztěžuje propojení s osobními vztahy a lidskými aspekty Varnhagenové života. Kniha byla popsána jako nudná a náročná na čtení, někteří členové knižních klubů měli problém ji dočíst. Složitost knihy může odradit příležitostné čtenáře, kteří hledají přímočařejší biografii.

(na základě 4 hodnocení čtenářů)

Původní název:

Rahel Varnhagen: The Life of a Jewish Woman

Obsah knihy:

Životopis židovské spisovatelky, která na přelomu 18. a 19. století vedla literární a politický salon v Německu, napsala jedna z nejvýznamnějších intelektuálek 20. století Hannah Arendtová.

Rahel Varnhagen: V roce 1933, kdy Hannah Arendtová odešla do exilu z Německa, byla její první kniha z velké části dokončena, ačkoli byla vydána až v padesátých letech 20. století. Je to životopis pozoruhodné, komplikované, neklidné a vášnivé ženy, významné postavy německého romantismu, osoby, která v jistém smyslu založila Goethův kult, jenž se stal ústředním bodem německého kulturního života v 19. století, a také někoho, kdo se s neobvyklým odhodláním postavil břemenu ženy v mužském světě a asimilované Židovky v Německu a nesl je.

Rahel Levin Varnhagenová, jak píše Hannah Arendtová, nebyla ani krásná, ani přitažlivá... a neměla žádné nadání, které by jí umožnilo uplatnit její mimořádnou inteligenci a vášnivou originalitu. Arendtová si klade za cíl vyprávět příběh Rahelina života tak, jak by ho mohla vyprávět Rahel, a odhalit tak způsob, jakým se intelektuální a společenská asimilace projevuje v osudu jednoho člověka. Na smrtelné posteli Rahel údajně řekla: "To, co mi celý život připadalo jako největší hanba, co bylo bídou a neštěstím mého života - že jsem se narodila jako Židovka - to bych teď v žádném případě nechtěla minout. Hannah Arendtová poznamenává, že jen proto, že zůstala Židovkou a zároveň vyvrhelem, našla své místo v dějinách evropského lidstva.