Proti proudu: Vybrané eseje

Recenze čtenářů

Sbírka esejů Mary Oliverové nazvaná „Proti proudu“ je proslulá svým krásným a procítěným psaním, které čtenáře vybízí k tomu, aby si vážili přírody a svého okolí. Zatímco mnozí ji považují za okouzlující a inspirující, někteří čtenáři vyjadřují smíšené pocity ohledně soudržnosti esejů a vyjadřují obavy ohledně konkrétních názorů, které jsou v nich prezentovány.

Psaní je krásně zpracované, inspirativní a vyvolává hluboké uznání k přírodě. Čtenáři cítí k autorce silný vztah a její dílo je pro ně zdrojem útěchy a moudrosti. Kniha je úchvatnou sbírkou, kterou si lze vychutnávat dlouhodobě.

Někteří čtenáři měli pocit, že eseje postrádají soudržnost a jsou spíše sbírkou „zbytků“ než jednotným cyklem. Objevuje se kritika týkající se některých názorů na oddanost umělců svému řemeslu, které někteří považují za příliš úzké a potenciálně vylučující. Několik čtenářů mělo smíšené pocity z konkrétního obsahu, včetně etických otázek souvisejících s přírodou.

(na základě 363 hodnocení čtenářů)

Původní název:

Upstream: Selected Essays

Obsah knihy:

Jedna z deseti nejlepších knih roku časopisu O, The Oprah Magazine.

Sbírka esejů oblíbené básnířky Mary Oliver, která se stala bestsellerem New York Times.

"V mém výtisku knihy Proti proudu není snad jediná stránka, která by nebyla přeložená nebo podtržená a počmáraná, tak nabitý je Oliverové jazyk..." .... -Maureen Corrigan, NPR's Fresh Air.

"Tento klenot, který spojuje eseje z Oliverových předchozích knih i odjinud, nabízí přesvědčivou syntézu básníkových myšlenek o přírodním, duchovním a uměleckém světě..." (překladatelka) -- The New York Times

"Na začátku jsem byl tak mladý a tak cizí sám sobě, že jsem téměř neexistoval. Musel jsem vyjít do světa a vidět ho, slyšet ho a reagovat na něj, než jsem vůbec věděl, kdo jsem, co jsem, čím chci být." (Založil/a překladatel/ka).

Tak začíná sbírka esejů Proti proudu, v níž se uznávaná básnířka Mary Oliverová zamýšlí nad tím, jak se v dětství i v dospělosti chtěla ztratit v kráse a tajemstvích světa přírody i literatury. S důrazem na význam svého "přítele" z dětství Walta Whitmana, díky jehož dílu poprvé pochopila, že báseň je chrám, "místo, do něhož lze vstoupit a v němž lze cítit", a který ji povzbuzoval k tomu, aby zmizela ve světě svého psaní, Oliverová medituje o silách, které jí umožnily vytvořit si život z práce a lásky. Jak píše: "Bez světa přírody bych nemohla být básnířkou. Někdo jiný by mohl. Ale ne já. Pro mě jsou dveře do lesa dveřmi do chrámu.".

Proti proudu sledujeme Olivera, který přemýšlí o potěšení z umělecké práce, o své bezmezné zvědavosti k flóře a fauně, která ho obklopuje, a o odpovědnosti, kterou zdědil po Shelleym, Wordsworthovi, Emersonovi, Poeovi a Frostovi, velkých myslitelích a spisovatelích minulosti, aby žil promyšleně, inteligentně a pozoroval s vášní. V celé této sbírce Oliverová staví proti proudu nejen sebe, ale i nás, když nás všechny povzbuzuje, abychom se neustále pohybovali, ztráceli se v úžasu z neznámého a dávali sílu a čas tvůrčím a rozmarným pudům, které v nás žijí.