Proti proudu: Vybrané eseje

Recenze čtenářů

Sbírka esejů Mary Oliverové „Proti proudu“ je oceňována pro svou lyrickou krásu a moudrost, která čtenáře vybízí k tomu, aby si vážili přírody a svého okolí. Mnozí recenzenti se cítí jejími prózami hluboce dojati a přirovnávají je k její poezii. Někteří však vyjadřují zklamání nad uceleností sbírky esejů a vyjadřují obavy z jejích názorů na uměleckost a společenské závazky.

Eseje jsou krásně napsané, plné lyrických popisů a poetických postřehů. Čtenáři najdou inspiraci v Oliverové schopnosti propojit přírodu s osobní reflexí. Kniha nabízí procítěné a upřímné zkoumání složitostí života, které rezonuje s těmi, kdo obdivují její poezii. Mnohé recenze sbírku vyzdvihují jako promyšlený dárek a zdroj útěchy ve stresujících chvílích.

Někteří recenzenti se domnívají, že eseje postrádají soudržnost a působí spíše jako náhodný výběr než jako jednotné dílo. Smíšené pocity panují ohledně formátu esejů ve srovnání s její poezií, podle některých si nezachovává stejnou úroveň jednoduchosti a hloubky. Jeden recenzent kritizoval její názory na oddanost umělce svému dílu a naznačoval, že posilují tradiční genderové role.

(na základě 362 hodnocení čtenářů)

Původní název:

Upstream: Selected Essays

Obsah knihy:

Jedna z deseti nejlepších knih roku časopisu O, The Oprah Magazine.

Sbírka esejů oblíbené básnířky Mary Oliver, která se stala bestsellerem New York Times.

„V mém výtisku knihy Proti proudu není snad jediná stránka, která by nebyla přeložená nebo podtržená a počmáraná, tak nabitý je Oliverové jazyk...“ .... -Maureen Corrigan, NPR's Fresh Air.

„Tento klenot, který spojuje eseje z Oliverových předchozích knih i odjinud, nabízí přesvědčivou syntézu básníkových myšlenek o přírodním, duchovním a uměleckém světě...“ (překladatelka) -- The New York Times

„Na začátku jsem byl tak mladý a tak cizí sám sobě, že jsem téměř neexistoval. Musel jsem vyjít do světa a vidět ho, slyšet ho a reagovat na něj, než jsem vůbec věděl, kdo jsem, co jsem, čím chci být.“ (Založil/a překladatel/ka).

Tak začíná sbírka esejů Proti proudu, v níž se uznávaná básnířka Mary Oliverová zamýšlí nad tím, jak se v dětství i v dospělosti chtěla ztratit v kráse a tajemstvích světa přírody i literatury. S důrazem na význam svého „přítele“ z dětství Walta Whitmana, díky jehož dílu poprvé pochopila, že báseň je chrám, „místo, do něhož lze vstoupit a v němž lze cítit“, a který ji povzbuzoval k tomu, aby zmizela ve světě svého psaní, Oliverová medituje o silách, které jí umožnily vytvořit si život z práce a lásky. Jak píše: „Bez světa přírody bych nemohla být básnířkou. Někdo jiný by mohl. Ale ne já. Pro mě jsou dveře do lesa dveřmi do chrámu.“.

Proti proudu sledujeme Olivera, který přemýšlí o potěšení z umělecké práce, o své bezmezné zvědavosti k flóře a fauně, která ho obklopuje, a o odpovědnosti, kterou zdědil po Shelleym, Wordsworthovi, Emersonovi, Poeovi a Frostovi, velkých myslitelích a spisovatelích minulosti, aby žil promyšleně, inteligentně a pozoroval s vášní. V celé této sbírce Oliverová staví proti proudu nejen sebe, ale i nás, když nás všechny povzbuzuje, abychom se neustále pohybovali, ztráceli se v úžasu z neznámého a dávali sílu a čas tvůrčím a rozmarným pudům, které v nás žijí.