Pronikání mlhou války: Teorie a praxe velení v britské a německé armádě v letech 1918-1940

Recenze čtenářů

Kniha Dr. Martina Samuelse „Piercing the Fog of War“ (Pronikání mlhou války) je oceňována pro svou pronikavou analýzu filozofie vojenského velení a historické ilustrace. Zabývá se komplexními přístupy k velení a poskytuje teoretický model, přičemž zdůrazňuje význam kontextu při volbě stylů velení. Je doporučována jako základní četba pro vojenské profesionály i pedagogy a je oceňována pro svou srozumitelnost a přístupnost. Někteří čtenáři považovali klíčové argumenty za hodné diskuse, zejména pokud jde o povahu vedení války.

⬤ Vynikající analýza filozofií velení a historických souvislostí.
⬤ Jasný a přístupný styl psaní, bez nadbytečného žargonu.
⬤ Vřele doporučeno pro vojenské profesionály a pedagogy.
⬤ Nabízí komplexní teoretický model a užitečné přístupy k velení.
⬤ Poskytuje případové studie, které zlepšují pochopení různých vojenských doktrín.
⬤ Je dobře strukturovaná a umožňuje samostatné čtení jednotlivých částí.

⬤ Někteří čtenáři nesouhlasí s autorovým pohledem na povahu války, zejména s tvrzením, že armády ji vnímají jako krotkou nebo zlou.
⬤ Pro některé z nich mohou být teoretické diskuse náročné, pokud dávají přednost vyprávění před koncepční analýzou.

(na základě 8 hodnocení čtenářů)

Původní název:

Piercing the Fog of War: The Theory and Practice of Command in the British and German Armies, 1918-1940

Obsah knihy:

Od konce 70. let 20.

století je anglofonní a německá vojenská literatura fascinována velitelským systémem Wehrmachtu, zejména praxí Auftragstaktik. Objevilo se mnoho popisů této doktríny a zkoumání jejích historických kořenů, stejně jako nelichotivých srovnání s přístupy britské a americké armády před přijetím Mission Command na konci 80. let.

Téměř žádná z nich se však nesnažila pochopit rozdílné přístupy k velení v kontextu základní charakteristiky války - tření.

Bylo by to podobné, jako kdybychom se snažili pochopit let bez jakéhokoli odkazu na aerodynamiku. Je to ze své podstaty chybné, přesto je to ve vojenské literatuře normou.

Tato kniha se snaží tuto mezeru odstranit. Nejprve se zabývá povahou tření a možnými reakcemi velení na něj. To umožňuje vypracovat typologii osmi přístupů k velení, přičemž každý přístup je následně testován s cílem určit jeho relativní účinnost a požadavky na úspěch.

Za druhé jsou zkoumány doktríny velení britské a německé armády v daném období, aby se odhalily podobnosti a rozdíly ve vztahu k jejich pohledu na povahu války a nejvhodnější reakce. Zkušenosti Erwina Rommela jako mladého subalterního vojáka v boji proti Italům v roce 1917 a poté jako nově jmenovaného velitele divize proti Francouzům v roce 1940 jsou použity k ověření vyjádření německé doktríny v praxi. Za třetí, vzájemné působení těchto různých velitelských doktrín je zkoumáno v případových studiích dvou klíčových obrněných bitev, u Amiensu v srpnu 1918 a u Arrasu v květnu 1940, což umožňuje vyzdvihnout silné a slabé stránky každé z nich a ověřit typologii.

Výsledek má nabídnout nové a hlubší pochopení jak povahy velení jako reakce na třenice, tak faktorů, které musí být na místě, aby daný velitelský přístup mohl dosáhnout úspěchu. Kniha tak ve dvou ohledech představuje pokračování mé dřívější práce Command or Control? Command, Training and Tactics in the British and German Armies, 1888-1918 (London: Cass, 1995), neboť jednak posouvá tam rozpracovaný konceptuální model velení na hlubší úroveň, jednak se zabývá dějinami od vrcholného roku 1918 až do konce první fáze druhé světové války.