Prezidentství Williama Howarda Tafta

Recenze čtenářů

Kniha je životopisem prezidenta Williama Howarda Tafta, který důkladně popisuje jeho působení v úřadu. Zkoumá jeho vztah s Theodorem Rooseveltem a politickou dynamiku Ameriky počátku 20. století. Kritici tvrdí, že Taftův život není dostatečně popsán, takže kniha je úzkým portrétem zaměřeným především na jeho prezidentství, což někteří považují za nudné, jiní však oceňují její informativní obsah.

⬤ Dobře napsaná a čtivá kniha s jasnou strukturou.
⬤ Poskytuje komplexní popis Taftova prezidentství, včetně jeho politických bojů a úspěchů.
⬤ Zdůrazňuje důležité události, jako byly volby v roce 1912 a rozdělení Republikánské strany.
⬤ Nabízí vyvážený pohled na Taftův charakter a odkaz.

⬤ Zaměřuje se především na Taftovo prezidentství, s omezenými informacemi o jeho životě předtím a potom.
⬤ Může být nudný a zdlouhavý, ve vyprávění chybí vzrušení a drama.
⬤ Některým čtenářům připadala kniha opakující se a upozorňovali na nedostatek hlubších souvislostí o Americe počátku 20. století.
⬤ Kritika týkající se poctivosti citovaných zdrojů a nedostatku konkrétních důkazů pro některá tvrzení.

(na základě 16 hodnocení čtenářů)

Původní název:

The William Howard Taft Presidency

Obsah knihy:

Jediný prezident, který později zastával funkci předsedy Nejvyššího soudu Spojených států, William Howard Taft, ve 20. letech 20. století poznamenal: "Nepamatuji si, že bych někdy byl prezidentem." Historici s tím souhlasili a Taft je obvykle vykreslován, pokud se o něm vůbec píše, pouze jako neúspěšný šéf exekutivy. V této nové provokativní studii, která je prvním pojednáním o Taftově prezidentství po čtyřech desetiletích, Lewis L. Gould předkládá přesvědčivé hodnocení Taftových úspěchů a neúspěchů v úřadu. Gouldova kniha, bohatá na lidské zajímavosti a svěží analýzu událostí Taftova čtyřletého působení ve Washingtonu, ukazuje, proč si Taftovo prezidentství zaslouží, aby se na něj vzpomínalo z vlastního pohledu.

Gould tvrdí, že Taft chtěl být prezidentem a měl ambiciózní program, když se v březnu 1909 ujal moci. Taft, který ke svým povinnostem přistupoval spíše jako soudce než jako charismatický výkonný činitel po vzoru Theodora Roosevelta, se brzy ocitl mimo soulad s veřejným míněním. Gould ukazuje, jak Payne-Aldrichův tarif a spor Ballinger-Pinchot promrhaly Taftův politický kapitál a připravily půdu pro vítězství demokratů ve volbách v letech 1910 a 1912. Jeho plynulé vyprávění přináší inovativní zpracování těchto klíčových epizod, které činí Taftovo prezidentství srozumitelnějším než v jakémkoli předchozím vyprávění. V tématech kanadské reciprocity, dolarové diplomacie a mezinárodní arbitráže Gouldova dobře propracovaná práce překračuje dřívější vyčpělá klišé o Taftově administrativě a propojuje jeho působení s vývojem moderního prezidentství. Taft se ukazuje jako pracovitý, ale chybující výkonný ředitel, který postrádal vzrušení Theodora Roosevelta nebo inspiraci Woodrowa Wilsona.

Rozchod s Theodorem Rooseveltem v roce 1912 odsoudil Taftovo prezidentství k zániku a Gould nestranně analyzuje rozpad jejich kdysi vřelého přátelství. Oba muži se v podstatě střetli v názorech na povahu prezidentské moci a Gould pronikavě sleduje, jak tato osobní a ideologická roztržka ovlivnila budoucnost Republikánské strany a směřování americké politiky. V Gouldových zkušených rukou toto opomíjené prezidentství znovu ožívá. Při odchodu z Bílého domu v roce 1913 Taft napsal, že "lid Spojených států mi nedluží další volby". To, co si jeho prezidentství zasloužilo, je živé a moudré zhodnocení jeho působení v úřadu, které obsahuje tato vynikající kniha.