Od šéfa výkonné moci k předsedovi Nejvyššího soudu: Taft mezi Bílým domem a Nejvyšším soudem

Recenze čtenářů

Kniha „William Howard Taft: The Missing Years“ se zabývá méně známým obdobím Taftova života od roku 1912 do roku 1921 a zkoumá jeho přechod od prezidenta k předsedovi Nejvyššího soudu. Zdůrazňuje jeho aktivní angažovanost v různých politických a sociálních záležitostech po skončení prezidentského úřadu, historický kontext doby a složitost jeho vztahu se současníky, jako byl Woodrow Wilson.

⬤ Přehledná a informativní
⬤ nabízí jedinečný pohled na Taftovy aktivity po skončení prezidentského úřadu
⬤ poskytuje bohatý historický kontext
⬤ napsaná znalým autorem
⬤ zaplňuje mezeru v poznání Taftova života a jeho přínosu.

⬤ Zaměřeno především na úzce specializované čtenáře se zájmem o Tafta
⬤ některým může chybět vzrušení
⬤ skepse k výkladům určité politické dynamiky
⬤ nejedná se o mimořádné dílo, spíše o užitečný doplněk.

(na základě 5 hodnocení čtenářů)

Původní název:

Chief Executive to Chief Justice: Taft Betwixt the White House and Supreme Court

Obsah knihy:

Jako 27. prezident v letech 1909-1913 a poté jako předseda Nejvyššího soudu v letech 1921-1930 byl William Howard Taft jediným mužem, který kdy vedl dvě ze tří složek americké moci. Mezi těmito dvěma dobře zdokumentovanými funkčními obdobími však leží osmiletý úsek z velké části neprobádané politické divočiny. Právě v této době se totiž Taftovi podařilo nějakým způsobem překonat potupnou porážku od Woodrowa Wilsona i Theodora Roosevelta ve volbách v roce 1912 a dosáhnout svého celoživotního cíle - stát se předsedou Nejvyššího soudu. V prvním podrobném pohledu na toto období Taftovy výjimečné kariéry odhaluje významný prezidentský historik Lewis L. Gould, jak se muž, jemuž se často posmívali pro jeho nedostatek politické prozíravosti, prodíral nástrahami republikánských záležitostí, aby dosáhl svého cíle.

V letech mezi prezidentstvím a nástupem k Nejvyššímu soudu byl Taft, jak poznamenal jeden komentátor, "největším světoběžníkem lidstva". Gould ho sleduje, jak od roku 1913 do léta 1921 křižuje zemi, přičemž tento náruživý cestovatel se znovu objevuje jako starší republikánský státník bez viditelných politických ambicí kromě informování a služby veřejnosti. Taft však pracoval na dlouhé trati, působil v Národní radě pro válečné práce, bojoval za Ligu národů, vyučoval právo a ústavní dějiny na Yaleově univerzitě, vyrovnával se s Rooseveltem a přitom vyjednával o antipatiích Republikánské strany a vlastní silné nechuti k Woodrowu Wilsonovi, jehož válečnou politiku a boj za Ligu národů musel podporovat. Jeho soudcovské ambice po celou dobu s překvapivou obratností formovaly jeho jednání.

Popis Taftovy cesty z Bílého domu k Nejvyššímu soudu zaplňuje velkou mezeru v našem poznání významného amerického politika a právníka. Odhaluje také, jak spletité a komplikované byly veřejné záležitosti v době první světové války a po ní, v době, kdy William Howard Taft jako bystrý komentátor politické scény, vynalézavý praktik stranické politiky a muž s nezměrnými ambicemi zanechal významnou a trvalou stopu.