Posun mysli: Jak kultura proměnila lidský mozek

Recenze čtenářů

Kniha „Geny, mozek a společnost“ od odborníka na farmakologii a genetiku zkoumá lidské chování a společenské problémy z více úhlů pohledu, který přesahuje rámec genetického determinismu. Pojednává o různých tématech od původu člověka po flexibilitu mozku, genetiku a duševní nemoci, přičemž zdůrazňuje význam výchovy a sociálních faktorů. Přestože je kniha do značné míry přístupná a předkládá přesvědčivé argumenty, někteří čtenáři s autorovými názory nesouhlasí, zejména pokud jde o Freudovy teorie a nedostatek dialektické perspektivy v diskusi.

Kniha je dobře zpracovaná a pokrývá širokou škálu témat souvisejících s genetikou a lidským chováním. Je do značné míry přístupná i neodborníkům a autor předkládá přesvědčivé argumenty proti genetickému determinismu a zdůrazňuje význam environmentálních a sociálních faktorů při utváření lidského chování.

Pro některé čtenáře je zklamáním autorovo uznání Freudova přínosu, když tvrdí, že Freudovy myšlenky postrádají vědeckou platnost. Za významné nedostatky navíc považují absenci diskuse o dialektickém přístupu k vědě a společnosti a opomenutí významných osobností, jako je Richard Lewontin.

(na základě 3 hodnocení čtenářů)

Původní název:

Mind Shift: How Culture Transformed the Human Brain

Obsah knihy:

John Parrington tvrdí, že sociální interakce a kultura hluboce formovaly výjimečnou povahu lidského vědomí.

Mentální schopnosti lidské mysli dalece převyšují schopnosti ostatních živočichů. Naše představivost a kreativita vytvořily umění, hudbu a literaturu, postavily mosty a katedrály, umožnily nám zkoumat vzdálené galaxie a přemýšlet o smyslu naší existence. Když se naše mysl změní v neuspořádanou, může nás také přivést do hlubin zoufalství. Co dělá lidský mozek jedinečným a schopným vytvářet tak bohatý duševní život?

John Parrington v této knize vychází z nejnovějších poznatků o lidském mozku a ukazuje, jak se jeho struktura a funkce na molekulární a buněčné úrovni nápadně liší od mozku jiných živočichů. A tvrdí, že tento "posun", který zvětšil mozek, dal mu větší flexibilitu a umožnil vyšší funkce, jako je představivost, byl způsoben používáním nástrojů, ale zejména vývojem jednoho pozoruhodného nástroje - jazyka. Složitá sociální interakce, kterou jazyk přinesl, otevřela možnost sdílených pojmových světů, obohacených rytmickými zvuky a obrazy, které bylo možné kreslit na stěny jeskyní. Tato proměna umožnila moderním lidem rychlý skok za hranice všech ostatních druhů a vytvořila výjimečné lidské vědomí, pocit vlastního já, který vzniká jako produkt biologie našeho mozku a sociálních interakcí, které zažíváme. Naše vědomí, dokonce i vědomí jednovaječných dvojčat, je jedinečné, protože je výsledkem tohoto mimořádně plastického mozku, skvěle utvářeného a vyladěného společenským a kulturním prostředím, v němž jsme vyrůstali a na něž po celý život reagujeme. Parrington propojuje rané práce ruského psychologa Lva Vygotského s poznatky moderní neurovědy a zkoumá, jak jazyk, kultura a společnost zprostředkovávají fungování mozku a co tento pohled na lidskou mysl může přinést našemu chápání a léčbě duševních chorob.

Na rozdíl od všech ostatních živočichů jsme my lidé díky "změně mysli" získali mimořádnou schopnost vědomého uvědomování. A slova mohou být jádrem této proměny.