Politika vědění v předmoderním islámu: Vyjednávání o ideologii a náboženském zkoumání

Recenze čtenářů

Kniha podrobně zkoumá politickou a náboženskou dynamiku za vlády Seldžuků v jedenáctém a dvanáctém století a zaměřuje se na složité vztahy mezi seldžuckými vládci, islámskými učenci a súfijskými mystiky. Autor Omid Safi dokumentuje, jak Seldžukové legitimizovali svou moc prostřednictvím vyjednávání s náboženským establishmentem, a nachází paralely s historickými vztahy mezi církví a státem. Navzdory poněkud suché próze a složitým postavám je vyprávění vnímáno jako zajímavé a aktuální.

⬤ Dobře napsané a poutavé
⬤ nabízí přesvědčivou analýzu vlivu Seldžuků na islám
⬤ rýsuje zajímavé paralely s jednáními mezi církví a státem
⬤ doporučujeme i neodborníkům, kteří se o téma zajímají.

⬤ Próza může být suchá
⬤ značné využití neznámých historických postav může být pro laické čtenáře náročné
⬤ některé mapy by mohly zlepšit porozumění.

(na základě 2 hodnocení čtenářů)

Původní název:

The Politics of Knowledge in Premodern Islam: Negotiating Ideology and Religious Inquiry

Obsah knihy:

Jedenácté a dvanácté století bylo v dějinách islámu velmi významným obdobím. Velkou část tohoto období vládli východní polovině islámského světa Velcí Seldžukové, turecky mluvící kmen pocházející ze střední Asie. V dalekosáhlé analýze, která spojuje sociální, kulturní a politické dějiny, Omid Safi ukazuje, jak se Saljukové snažili vytvořit trvalou politickou přítomnost spojením sil s učenci a světci, mezi nimiž byla řada známých súfijských muslimů, kteří působili pod státní záštitou.

Aby legitimizovali svou politickou moc, prezentovali se seldžučtí vládci jako zastánci údajně ortodoxního a normativního pohledu na islám. Jejich pojetí náboženské ortodoxie vytvářeli správci ve státem sponzorovaných arénách, jako jsou medresy a chanáky. Ortodoxie tak byla spojena s politickou loajalitou a neloajalita vůči státu byla formulována v termínech náboženského kacířství.

Safi, který vychází z rozsáhlého fondu primárních pramenů a vyhýbá se anachronickým pojmům analýzy, jako je nacionalismus, reviduje konvenční názory na seldžuky jako na laskavé muslimské vládce i na súfisty jako na nadčasové, éterické mystiky. Významně přispívá k pochopení předmoderního islámu a zároveň osvětluje složitý vztah mezi mocí a náboženským věděním.