Polin: Studie o polských Židech Svazek 28: Židovské písemnictví v Polsku

Původní název:

Polin: Studies in Polish Jewry Volume 28: Jewish Writing in Poland

Obsah knihy:

Kulturní tvořivost polských Židů se od osvícenství projevovala nejen v hebrejštině a jidiš, ale stále více i v polštině. Mezi těmito kulturními systémy docházelo k vzájemné a dynamické interakci, ale až do konce komunismu byla trojjazyčná židovská kultura v Polsku málo probádána.

V tomto svazku vědci z Polska, Spojených států, Izraele, Itálie a Argentiny zkoumají spisovatele z celého tohoto spektra a zamýšlejí se nad tím, jak vnímali svou židovskou (a někdy i polskou) identitu a co si mysleli o autorech z druhého jazykového nebo kulturního tábora. Jejich eseje společně představují první zkoumání židovské literatury v Polsku z hlediska jazykové i geografické rozmanitosti. Jako referenční bod slouží meziválečná léta, ale zahrnuty jsou i materiály týkající se období před první světovou válkou a po roce 1945.

Kniha se skládá ze šesti oddílů.

Nově jsou zde představeny výzkumy židovské literatury v polštině, včetně pojednání o méně známých dílech Janusze Korczaka a Juliana Stryjkowského. Následně jsou rozebrány polsko-jidiš-hebrejské literární kontakty, přičemž jsou představeny důležité práce o Jidiš.

L. Peretze, překladu poezie Hayima Nahmana Bialika do polštiny, vlivu polských spisovatelů na rané divadelní hry Šolema Asche a recepci románů Yosefa Opatoshu v meziválečném Polsku. Další část se zabývá obrazy Poláků a Polska v dílech židovských spisovatelů a Židů v dílech polských autorů, například v díle hebrejského nositele Nobelovy ceny S.

Y. Agnona a polského spisovatele Stanislava Vincenze. Následující oddíl se zabývá avantgardním uměním a moderními ideologiemi, pojednává o grafických dílech Bruna Schulze a o tom, proč komunismus oslovil některé židovské spisovatele.

Diskuse se pak přesouvá k otázkám identity, přičemž zvláštní pozornost je věnována Julianu Tuwimovi, jednomu z největších polských básníků, asimilovanému Židovi, na kterého útočili polští nacionalisté na jedné straně a jidišisté na straně druhé. Poslední skupina esejů ve sbírce se zabývá různými „vyhnanci“, chápanými doslova i metaforicky a zahrnujícími díla vytvořená v Polsku, Izraeli a Argentině.

Navzdory tomuto širokému tematickému záběru není pokrytí tématu vyčerpávající: stále existuje jen velmi málo studií o polsko-hebrejských literárních kontaktech, a přestože bylo napsáno více o spisovatelích píšících v jidiš v Polsku, stále existují oblasti vyžadující komparativní pohled. Jedná se o rozsáhlou studii o tématech, která byla v angličtině zpracována jen zřídka, zejména o židovské literatuře psané v polštině. Články by měly zaujmout všechny studenty literatury a zejména ty, kteří se zajímají o polskou, jidiš a hebrejskou tvorbu chápanou jako bohatý kulturní polysystém.