Recenze čtenářů
Aktuálně nejsou k dispozici žádné recenze čtenářů. Hodnocení je založeno na 2 hlasů.
Původní název:
Wit's Treasury: Renaissance England and the Classics
Obsah knihy:
Když Anglie vstoupila do renesance a humanismus se svým zaměřením na klasickou literaturu a filozofii se stal základem vzdělávacího systému, angličtí intelektuálové se společně snažili přetvořit kulturu, jazyk, mravy - a vlastně celý národní styl - adaptací klasických děl. Jak se však anglická literatura, umění a kultura mohly stát "klasickými", a to nejen ve smyslu napodobování antických autorů, ale i ve smyslu, který se následně uplatnil v hudbě: "klasický" v protikladu k populárnímu, jako formální, vážný, a tedy stejně dobrý?
Stephen Orgel píše, že po několik desetiletí šestnáctého a počátku sedmnáctého století byl návrat ke klasice příslibem kultivovanosti a zdvořilosti. Poezie se měla inspirovat řeckými a římskými vzory spíše než velkými anglickými středověkými díly, která sice byla obdivuhodná, ale postrádala "korektnost". Nešlo však jen o poezii a přechod nebyl snadný. Klasická pravidla se zdála být vlnou budoucnosti, která zachrání Anglii před tím, co bylo považováno za hrubost a pouhou popularitu jejích původních tradic, ale prosazování bylo mírněno značnou dávkou ambivalence: klasické mravy a morálka byly často v rozporu s křesťanskými zásadami a klasicismus doby bude muset být hluboce revizionistický. "Křesťanský humanismus" nebyl nikdy bez problémů, píše Orgel, vždy se jednalo o nestabilní či dokonce paradoxní amalgám.
Jeden z našich nejvýznamnějších interpretů renesanční literatury a kultury v knize Klenotnice důvtipu popisuje, jak tato rozpolcenost vedla k bohatému tvůrčímu napětí, z něhož vzešel nebývalý rozkvět dramatu, lyriky a umění. Orgel napsal knihu, která zaujme každého, kdo se zajímá o anglické renesanční umění a literaturu, a zejména o kulturní kvas, z něhož vzešli Shakespeare, Marlowe, Spenser, Jonson a Milton.
