Recenze čtenářů
Aktuálně nejsou k dispozici žádné recenze čtenářů. Hodnocení je založeno na 2 hlasů.
Původní název:
Poetry as Experience
Obsah knihy:
Lacoue-Labarthe se ve své knize Poezie jako zkušenost zabývá otázkou lyrického jazyka, který by nebyl výrazem subjektivity. Ve své analýze historické pozice poezie Paula Celana definuje Lacoue-Labarthe subjekt jako princip, který zakládá, organizuje a zajišťuje jak poznání, tak jednání - princip, který se během dvacátého století nejsilněji proměnil nejen ve figuru nadvlády, ale i vyhlazení všeho jiného než sebe sama.
Tento důsledně univerzální, abstraktní a nakonec sebevražedný subjekt vyhlazuje veškerou zkušenost, kromě jedinečnosti této zkušenosti vyprázdnění. Co však zůstává, jak zdůrazňoval Paul Celan, je zbytek pro samotný lyrický hlas: Singbarer Rest. Lacoue-Labarthe ve svých podrobných analýzách dvou rozhodujících Celanových básní, "Tubingen, Janner" a "Todtnauberg" - jedna je reakcí na Holderlina, druhá na Heideggera - a ve vytrvalém čtení "Poledníku" představuje Celanův verš singularity jako pohyb na hranici a za hranicí zobecnitelné zkušenosti, tj, jako zkušenost, procházení nebezpečným polem, v němž jazyk již ničemu nevládne, ale spíše připomíná vyprázdnění pojmů a zhroucení konstitutivních sil subjektu.
Poezie po šoa, poezie obnažené singularity, už pro Lacoue-Labarthea není poezií, která by odpovídala pojmu subjektu - nebo, když už jsme u toho, pojmu poezie -, ale je spíše jazykem deceptu. Pouze tím, že je zklamána z heroického jazyka idealistické poezie a z mytologicko-ontologických tendencí filozofie, může Celanova poezie udržovat otevřenou možnost jiné historie, jiné budoucnosti.
