Suspicious Readings of Joyce's Dubliners
Protože povídky v Dubliňanech Jamese Joyce působí jako modely fikce, jsou schopny zastoupit fikci obecně v její schopnosti zviditelnit a zviditelnit fungování textů. Joyceovy povídky toho dosahují tím, že tváří v tvář svému vyprávění provokují ke skepsi. Jejich vypravěčská nespolehlivost - vyvolaná podivnými mezerami, vynechanými scénami a zavádějícími narativními podněty - vzbuzuje podezření a nutí čtenáře nedůvěřovat tomu, jak a proč je příběh vyprávěn.
Výsledkem je nutkání pátrat po tom, co je zamlčeno, vynecháno nebo nevyřčeno, což často vede k interpretacím, které jsou v rozporu s tím, co o postavách a událostech naznačuje povrch vyprávění. Strategií Margot Norrisové při analýze příběhů v Dubliners je odmítnout považovat vypravěčský hlas za samozřejmost a předpokládat, že každé autorské rozhodnutí zahrnout či vyloučit nebo reprezentovat určitým způsobem lze číst jako motivované. Kniha Suspicious Readings of Joyce's Dubliners zkoumá text z hlediska protimluvů a vychází ze společenského kontextu psaní, aby nabídla čtení z různých teoretických perspektiv.
Kniha Podezřelé čtení Joyceových Dublinských povídek věnuje jednu kapitolu každé z patnácti povídek Dublinských povídek a ukazuje, jak každá z nich staví čtenáře před interpretační výzvu a intelektuální dobrodružství. Čtení povídek "Setkání", "Dva galejníci", "Bolestný případ", "Matka", "Penzion" a "Milost" je pojímá zcela nově - způsobem, který odhaluje, že Joyceovo psaní je ještě brilantnější, vzrušující a vážněji zaměřené na morální a politické otázky, než jsme si mysleli.
© Book1 Group - všechna práva vyhrazena.
Obsah těchto stránek nesmí být kopírován ani použit, a to ani částečně ani úplně, bez písemného svolení vlastníka.
Poslední úprava: 2024.11.08 20:25 (GMT)