Hodnocení:
Kniha představuje podrobnou historii žen z rodu Plantagenetů, zejména se zaměřením na dcery Eleonory Akvitánské. Jejím cílem je vyplnit mezery v historických vyprávěních, v nichž často dominují mužské postavy, a zdůraznit sílu a výzvy, kterým tyto ženy čelily. Mnoho čtenářů však považovalo styl psaní za frustrující, uváděli problémy s organizací, opakováním a soudržností.
Klady:⬤ Informativní a dobře zpracované vyprávění o životě žen z rodu Plantagenetů
⬤ nabízí jiný pohled na historická vyprávění
⬤ poskytuje cenné poznatky o rolích žen ve středověkých dějinách
⬤ někteří čtenáři považovali obsah za poutavý a poučný.
⬤ Špatně uspořádané a plné opakujících se prvků
⬤ postrádá chronologickou návaznost
⬤ zaznamenány některé historické nepřesnosti
⬤ příliš spoléhá na známé informace, které lze snadno získat na internetu
⬤ pro lepší pochopení vyžaduje znalost tématu
⬤ někteří čtenáři měli pocit, že by měla být přísněji upravena.
(na základě 13 hodnocení čtenářů)
Plantagenet Princesses: The Daughters of Eleanor of Aquitaine and Henry II
Jedinečný pohled na život dvou dcer, který poukazuje na dichotomii života královských žen, které jako dcery i matky králů poznaly vězení i moc.
Jména málokterého středověkého panovníka a jeho královny jsou známější než Eleonora Akvitánská, jedinečná královna Francie a královna Anglie, a její druhý manžel Jindřich II. Ačkoli jsou akademicky označováni jako "středověcí", jejich éra byla násilným přechodem od temného středověku, kdy byly hranice zemí vymezovány ohněm a mečem. Jindřich se zmocnil anglického trůnu především díky Eleonořinu věnu, protože jí patřila třetina Francie.
Také jejich dcery žily výjimečným životem. Jestliže princové bojovali o následnictví koruny, princezny byly vyměněny - obvykle jejich matkami - s cizinci za politickou moc bez krveprolití. Léta před dosažením věku, který by dnes odpovídal věku pro vdávání, byly královské dívky posílány do zemí, jejichž řeč neznaly, a tam se stávaly majetkem neznámých mužů.
Jejich povinností bylo rodit syny pro pokračování dynastie a dcery, s nimiž se zase obchodovalo.
Některé se staly doslova vězeňkyněmi svých manželů.
Jiné přelstily potenciální násilníky a církev, aby se po smrti svých manželů chopily vlády. Eleonořiny dcery Marie a Alix byly opuštěny v Paříži, když se rozvedla s francouzským králem Ludvíkem VII. Jindřichovi II. porodila Matyldu, Ali noru a Johanku. Tyto výjimečné ženy a jejich dcery mezi sebou poznaly krajnosti moci i bolesti. Johanku věznil Vilém II. sicilský a ještě hůře s ní zacházel její druhý brutální manžel v Toulouse. Jestliže Eleonora byla pomlouvána jako děvka, mezi potomky Ali nor patří dva světci, Ludvík Francouzský a Fernando Španělský. A pak tu byly nemanželské dcery, jejichž životy se čtou jako romány...
