Plagiátorství a literární vlastnictví v období romantismu

Původní název:

Plagiarism and Literary Property in the Romantic Period

Obsah knihy:

Thomas DeQuincey v sérii článků publikovaných v Tait's Magazine v roce 1834 uvedl čtyři možné případy plagiátorství v díle svého přítele a literárního konkurenta Samuela Taylora Coleridge. DeQuinceyho obvinění a polemika, kterou vyvolala, od té doby formují reakce čtenářů na díla spisovatelů, jako jsou Coleridge, Lord Byron, William Wordsworth a John Clare.

Co však znamenalo plagiátorství před dvěma sty lety v Británii? Co bylo v sázce, když se autoři počátku devatenáctého století navzájem obviňovali? Jak by se situace změnila, kdybychom tyto spisovatele hodnotili podle měřítek jejich vlastní národní doby? A co nám naše morální investice do plagiátorství říká o nás samých a o našem vztahu k romantickému mýtu autorství? V knize Plagiátorství a literární vlastnictví v období romantismu Tilar Mazzeo historizuje diskusi o plagiátorství konce osmnáctého a počátku devatenáctého století a ukazuje, že měla jen málo společného s naším současným chápáním tohoto pojmu.

Kniha nabízí zásadní přehodnocení role výpůjček, přivlastňování textů a vypravěčského mistrovství v britské romantické literatuře a poskytuje nový obraz tohoto období a jeho ústředních estetických sporů. Mazzeo především zpochybňuje téměř výlučné moderní spojování romantismu s originalitou a nově nahlíží na některá nejznámější díla tohoto období a spory, které je provázejí.