Pithanologie

Obsah knihy:

Aristoteles definuje rétoriku jako schopnost vidět v jakémkoli předmětu to, co je případně věrohodné. Uvědomění si příslušného πιθανόν, věrohodného, přesvědčivého, je možné pouze u člověka jako jediné živé bytosti, která se vůbec vyznačuje schopností mluvit.

Nicméně samotný pojem věrohodného, πιθανόν, zůstával doposud z velké části nepromyšlen. Na základě tohoto zjištění činí příspěvky shromážděné v tomto svazku pojetí rétoriky jako pithanologie plodným pro současné rétorické bádání, zejména pro antropologii homo rétoricus a fundamentální rétoriku.

Doktrína přesvědčivosti: Tento úzký a zároveň široký předmět umožňuje širokou škálu studií, od systematicko-teoretických analýz přes příkladné individuální případy z dějin rétoriky až po zkoumání současné rétorické praxe. Pithanon je přitom chápán jako neutrální v užším slova smyslu - jeden se tedy zaměřuje právě na: Co a jak vlastně přesvědčovací já je nebo by mělo být v principu nebo v určitém kontextu.