Píseň o zemi

Recenze čtenářů

Jonathan Bate se ve své knize Píseň o Zemi zabývá vztahem mezi poezií a životním prostředím a obhajuje význam a nezbytnost poezie při řešení ekologických otázek. Kniha spojuje literární analýzu s environmentálními problémy a jejím cílem je inspirovat k hlubšímu vztahu k přírodě prostřednictvím poezie.

Kniha je oceňována pro svou literární citlivost, vědeckou hloubku a aktuální význam v dnešní environmentální krizi. Recenzenti oceňují Bateův vhled do ekopoetiky a jeho schopnost vyjádřit spojení mezi poezií a přírodou. Mnozí ji považují za inspirativní a doporučují ji zájemcům o literaturu a environmentální problematiku.

Někteří recenzenti knize vytýkají, že je rozvláčná a filozoficky esoterická a postrádá přímočaré vysvětlení vývoje přírodní poezie. Objevují se zmínky o opakujících se argumentech a dojem, že kniha může propagovat poezii jako náhražku přímé činnosti v oblasti ochrany životního prostředí. Jedna z recenzí vyjadřuje zklamání a signalizuje, že kniha nemusí splnit očekávání všech.

(na základě 12 hodnocení čtenářů)

Původní název:

The Song of the Earth

Obsah knihy:

Bude mít poezie na prahu nového tisíciletí, kterému vládne technologie, ještě význam? Píseň o zemi odpovídá výmluvně kladně. Kniha o našem rostoucím odcizení přírodě je zároveň brilantní meditací o schopnosti spisovatele přivést nás zpět k Zemi, našemu domovu.

Jonathan Bate v prvním ekologickém čtení anglické literatury sleduje rozdíly mezi pojmy "příroda", "kultura" a "životní prostředí" a ukazuje, jak se jejich významy měnily od doby, kdy se objevily v literatuře 18. století. Jeho kniha, která je složitým propletencem klimatických, topografických a politických prvků poeticky rozmístěných, sahá od skleníků v románech Jane Austenové po kaloňe v poezii Lese Murraye, přes lesy Thomase Hardyho, Stvoření doktora Frankensteina, ptačí hnízda Johna Clarea, Wordsworthovy řeky, Byronova medvěda až po román z počátku devatenáctého století o orangutanovi, který kandiduje do parlamentu.

Ačkoli kniha vychází z anglické romantické tradice, zabývá se také americkými, středoevropskými a karibskými básníky a teoreticky se zabývá Rousseauem, Adornem, Bachelardem a zejména Heideggerem. Píseň o Zemi, která je vzorem pro inovativní a sofistikovanou novou "ekopoetiku", je zároveň zásadní historií environmentálního vědomí a vášnivým argumentem pro nezbytnost literatury v době ekologické krize.