Panzerjager vs KV-1 - Východní fronta 1941-43

Původní název:

Panzerjager vs KV-1 - Eastern Front 1941-43

Obsah knihy:

Když Wehrmacht vpadl do Sovětského svazu, zjistil, že Rusové disponují těžkými tanky, proti kterým jsou německá protitanková děla neúčinná.

Německá armáda vyvinula v roce 1936 37mm Pak 36, který měl být primární zbraní pro její panzerjagery, kteří byli zodpovědní za protitankovou obranu v pěších divizích. Uvědomovala si, že nové útočné doktríny Wehrmachtu hodlají plně využívat úderný účinek, palebnou sílu a pohyblivost obrněné techniky, a proto měly panzerjagery umožnit německé pěchotě odrážet nepřátelské tanky. Ačkoli byl Pak 36 adekvátní proti většině předválečných tanků, během kampaně na Západě v roce 1940 se ukázalo, že není schopen porazit britský tank Matilda II nebo francouzský Char B, a tak Wehrmacht začal vyvíjet 50mm Pak 38, který jej měl nahradit. Proces přezbrojování však probíhal pomalu a většina německých pěších divizí, které se v roce 1941 účastnily invaze do Sovětského svazu, měla jen několik Paků 38 a stále se spoléhala hlavně na Pak 36. Již po čtyřech dnech invaze se německé jednotky setkaly s prvními tanky KV-1 a KV-2 u Raisinai v Litvě a ukázala se bezmocnost jak Pak 36 (brzy posměšně označeného jako "klepadlo na dveře"), tak Pak 38. V roce 1941 se německé jednotky setkaly s tanky KV-1 a KV-2, které se objevily v Sovětském svazu.

Na začátku tohoto rozhodujícího tažení tak byla německá armáda konfrontována se skutečností, že její panzerjagery nemohou poskytnout účinnou protitankovou obranu proti sovětským těžkým tankům, a Wehrmacht byl nucen přijmout krizový program modernizace své divizní protitankové obrany. Nové zbraně, včetně 75mm Pak 40, zaujaly sovětské 76. 2mm kanonů přestavěných na Pak 36(r), střel HEAT a nábojů s wolframovým jádrem, nabízela možná řešení proti sovětským obrněným behemotům, ale jejich vývoj by vyžadoval čas. Mezitím byli panzerjageři nuceni přijmout různé ad hoc taktiky a náhradní vybavení, aby přežili v nerovném souboji s těžkými sovětskými tanky.

Na sovětské straně se Rudá armáda na základě zkušeností ze španělské občanské války rozhodla vyvinout těžký "průlomový" tank, který by rozbil obranu nepřátelské pěchoty. Výsledkem byly tanky KV-1 a KV-2, představené v roce 1939. Na začátku operace Barbarossa byly oba tyto tanky prakticky nezranitelné zbraněmi panzerjager a několikrát prokázaly schopnost překonat německou pěchotu. Tato výhoda poskytla Rudé armádě v období od podzimu 1941 do jara 1942 příležitost využít své těžké tanky k odražení německé invaze v sérii zoufalých protiútoků. Přesto bylo okno sovětské převahy úzké a souboj mezi sovětskými těžkými tanky KV a německými panzerjagery měl zásadní vliv na boj o strategickou iniciativu v letech 1941-42.