Oxfordská příručka o pozdně koloniálních povstáních a protipovstáních (The Oxford Handbook of Late Colonial Insurgencies and Counter-Insurgencies)

Původní název:

The Oxford Handbook of Late Colonial Insurgencies and Counter-Insurgencies

Obsah knihy:

Smrtelnost konfliktů mezi povstaleckými skupinami a protipovstaleckými bezpečnostními silami se od druhé světové války výrazně zvýšila, zatímco smrtelnost konvenčních nebo mezistátních válek se snížila. Již několik desetiletí jsou celosvětově převládající formou organizovaného politického násilí spíše konflikty uvnitř států než mezi nimi.

Nedávné konflikty v Afghánistánu, Iráku a Sýrii podnítily zájem o koloniální zkušenosti se vzpourami, zatímco současné západní intervence v subsaharské Africe vyvolaly obvinění z "militaristického humanitarismu". Navzdory rostoucímu zájmu o boj proti povstání a impériu je však srovnávací výzkum koloniálních reakcí na povstání a občanské nepokoje řídký. Někteří badatelé píší o "zlatém věku protipovstaleckého boje", který začal britským vyhlášením malajského výjimečného stavu v roce 1948 a skončil stažením amerických pozemních jednotek z Vietnamu v roce 1973.

Právě s tímto obdobím, ne-li s nějakým předpokládaným "zlatým. Age", které se týká tento svazek.

Tato příručka propojuje myšlenky o sporné dekolonizaci a povstáních, která ji inspirovala, s analýzou vzorců a zvláštností v konfliktech, které urychlily kolaps zámořských říší. Pokouší se o systematické studium globálních dopadů organizovaného protikoloniálního násilí v Asii a Africe.

Cílem je rekonceptualizovat pozdně koloniální násilí v evropských zámořských říších zkoumáním jeho charakteristického charakteru a globalizačních procesů, které ho provázely.