Francouzská koloniální mysl, dvousvazkový soubor

Recenze čtenářů

Aktuálně nejsou k dispozici žádné recenze čtenářů. Hodnocení je založeno na 2 hlasů.

Původní název:

The French Colonial Mind, 2-Volume Set

Obsah knihy:

1. díl : Co udělalo z Francie imperialistický národ, vládce globálního impéria s miliony závislých poddaných v zámoří? Historici hledali odpovědi na tuto otázku v politické situaci národa doma i v zahraničí, v jeho socioekonomických poměrech a mezinárodních ambicích. Všechny tyto motivační faktory však závisely na jiných, méně hmatatelných silách, a sice na převládajících dobových postojích a jejich vlivu mezi těmi, kdo byli pověřeni získáním nebo správou koloniálního impéria. Kniha Francouzská koloniální mysl zkoumá tyto myšlenkové postoje, aby osvětlila povahu francouzského imperialismu. Tato kniha, která je prvním ze dvou navazujících svazků, sdružuje patnáct předních badatelů v oblasti francouzských koloniálních dějin, kteří zkoumají původ a výsledky imperialistických myšlenek u nejvlivnějších "tvůrců" francouzského impéria. S ohledem na francouzské koloniální zkušenosti v Africe a jihovýchodní Asii autoři identifikují procesy, které z Francouzů a Francouzek učinily horlivé imperialisty. Zaměřením na postoje, předpoklady a předsudky tyto eseje propojují odvozování představ o impériu, kolonizovaných národech a koncepcích civilizace s formami a praxí francouzského imperialismu v devatenáctém a dvacátém století. Přispěvatelé do knihy Francouzská koloniální mysl staví formování a odvozování koloniálního myšlení do centra těchto dějin imperialismu.

Svazek 2 : Násilí bylo významnou součástí dobývání koloniální říše Francií a použití síly bylo nedílnou součástí její kontroly a regulace koloniálních území. Co, pokud vůbec něco, činilo takové násilí výrazně koloniálním? A jak ho jeho vykonavatelé ospravedlňovali nebo vysvětlovali? To jsou otázky, které jsou jádrem knihy Francouzská koloniální mysl: Násilí, vojenské střety a kolonialismus. Tato kniha, která je druhým ze dvou navazujících svazků, sdružuje přední badatele v oblasti francouzských koloniálních dějin, aby prozkoumali mnoho způsobů, jimiž se brutalita a zabíjení staly ústředním prvkem francouzské zkušenosti a správy impéria.

Francouzské násilí, někdy skrývané nebo popírané, jindy velmi propagované a dokonce oslavované, bylo natolik rozšířené, že se v jistém smyslu stalo konstitutivním prvkem koloniální identity. Toto násilí však bylo také destruktivní: destabilizující pro jeho vykonavatele a smrtelné nebo jinak zničující pro jeho oběti. Projevy násilí v myslích a činech imperialistů jsou zde zkoumány v esejích, které se pohybují od dobytí Alžírska ve 30. letech 19. století až po rozpad francouzského impéria po druhé světové válce. Autoři se zabývají širokým spektrem témat, od násilí při prvních koloniálních setkáních až po konflikty dekolonizace. Každý z nich se zabývá nejen formami a rozsahem koloniálního násilí, ale také jeho neblahými dopady na pachatele a oběti. Jejich eseje společně poskytují dosud nejjasnější obraz fungování násilí ve francouzském imperialistickém myšlení.