Od zenu k fenomenologii

Původní název:

From Zen to Phenomenology

Obsah knihy:

Setkání mezi Japonskem a Západem vyvolalo otázku, zda může dojít k vzájemnému porozumění mezi zdánlivě odlišnými civilizacemi. Japonští intelektuálové přijeli do Evropy studovat západní myšlení a zjistili, že převládající pozitivismus a pragmatismus jsou nedostatečné, a obrátili se k fenomenologii jako ke způsobu, jak se vypořádat s vědomím, nedostupným v jiných západních filozofických směrech.

Kniha Od zenu k fenomenologii otevírá základní dimenze transcendentální fenomenologie a cesty zenu, aby odhalila spojitost mezi těmito dvěma „školami“ vědomí. Výzkum, který text nabízí, sleduje počátky zenu až k buddhistovi Nágárdžunovi a předkládá jeho argumenty, že všechna vysvětlující tvrzení o vědomí jsou „prázdná“. V zenu je fenomén prázdnoty „držákem místa“ zobrazovaným jako basho, kde se může cokoli objevit bez překážek.

Úkolem v textu je ukázat, jak lze takového „místa“ dosáhnout, a to vyloučením tvrzení některých japonských a západních učenců o „cílech“ zenu. Zavádění „cílů“ je stejně tak překážkou a je třeba se mu vyhnout, stejně jako je třeba zavrhnout lpění na konkrétní zenové „škole“.

Fenomenologické analýzy vědomí času ukazují přítomnost oblasti, která se skládá z fluktuace a permanence tak, že oba aspekty jsou dány jako prázdné „držáky místa“ pro jakoukoli možnou realitu jakékoli kultury. Vědomí těchto aspektů není ani jedním, ani druhým, a proto se může objevovat prostřednictvím obou jako „prvotní“ symboly, které kolísají jeden skrze druhý. Řekneme-li, že se vše mění, setkáváme se s trvalostí tohoto tvrzení, a řekneme-li, že vše je trvalé, setkáváme se se snahou tuto trvalost udržet - obojí odhaluje „pohyb“ mezi nimi, tvořící „místo“ pro jakékoli chápání světa explikovaného v jakékoli kultuře.

To je oblast, kde zen a transcendentální fenomenologie nacházejí svou „bezdůvodnou půdu“. (Nova)