Objevil jsem se u madony

Recenze čtenářů

Aktuálně nejsou k dispozici žádné recenze čtenářů. Hodnocení je založeno na 2 hlasů.

Původní název:

I Appeared to the Madonna

Obsah knihy:

Carmelo Bene (1937-2002) byl známý italský herec, spisovatel a režisér, který v roce 1959 zahájil svou divadelní činnost Camusovou hrou Caligula a poté na umělecké scéně explodoval svou hrou Kristus '63. Později spolupracoval s Pasolinim, Glauberem Rochou, Bussottim a dalšími, stejně jako s filozofy, jako byl Gilles Deleuze.

V roce 1983 napsal tento prudce polemický velkoprovokatér Zjevil jsem se Madoně, jakousi ars poetica a kroniku svého života, kterou sám označil za velmi riskantní, imaginární a zároveň reálnou. Dílo vychází z Beneho pojmů nebytí, opuštěnosti a nedostatku. Jak poznamenal Piergiorgio Giacch, "věta 'Zjevil jsem se Madoně' nebyla nikdy Beneho výrokem, ale činem, událostí, která poznamenala tělo jeho herce a korpus jeho děl: zjevení se Panně Marii se stalo doplňkem jeho milosti a dovršením jeho génia.".

Méně faktografická autobiografie a více autobiografická báseň Zjevil jsem se Madoně zkouší hranice lyrického veršování, přičemž její próza, stejně jako Beneho filmy, není pouhým psaním, ale formou hudby. Toto vzletné svědectví o Beneho životě obsahuje vyprávění o jeho bojovných střetech s kritikou, veřejností a jeho obrazoboreckých názorech na divadlo, film, poezii & další, včetně kapitol o Salvadoru Dalovi, Eduardu De Filippovi a Julesu Laforgueovi, jakož i anekdotické objasnění některých jeho her a filmů. Věrný Beneho povaze je Zjevil jsem se Madoně zároveň zuřivý, vznětlivý, komický i brutálně sarkastický.

Zaznívá v ní krásně zuřivé pohrdání hloupostí a posvátný pohled na vlastní genialitu - nakonec, naplňujíc Dalovu předpověď, překonal utrpení umělce a stal se géniem.

Součástí je také Beneho "Autografický portrét" (bios byl odečten), který byl koncipován jako úvod k jeho kompletnímu dílu. V tomto portrétu Bene znovu zkoumá své mnohé životy a vyjmenovává nepřetržitou řadu nemocí a opakovaných chirurgických zákroků, které provázely jeho tělo od dětství až do smrti. Rozpadlé tělo se stává beztělým hlasem a veškerá vulgární akce (divadelní "postava") je odečtena a životy se stávají díly: "To, co bylo dezintegrováno," poznamenává Bene ve svém "Portrétu", "je pojem autorství překonaný deprogramováním, k němuž dochází při výrobě a konstituci nás samých jako uměleckých děl, z nichž jsou předmětem typografického těla jen trosky". V této zázračné afázii-apraxii může Beneho de-mentální dezinterpretace pouze parodovat neslyšenou píseň. Naslouchá. Se zavřenými ústy. Autor: Sans. Nevyjádřitelné mistrovské dílo, které bylo a je, Bene žije.

V překladu Carole Viers-Andronico se jedná o první ze série několika samostatných svazků Beneho spisů, které vydá nakladatelství Contra Mundum. Jako jeden z mála skutečných "duchovních" dědiců Artauda musí anglofonní čtenáři konečně počítat s Beneho skutečně radikálním přehodnocením všech forem estetiky.