Původní název:
Citizenship and Democratic Doubt: The Legacy of Progressive Thought
Obsah knihy:
Většina světa dnes považuje Ameriku za imperialistickou zemi usilující o globální vojenskou, ekonomickou a kulturní nadvládu. Doma tento negativní pohled sdílí jen málokdo, a to především díky rozšířené víře v bezúhonnou čistotu našich cílů. Bob Pepperman Taylor však tvrdí, že naše morální sebevědomí může potenciálně ohrozit naše demokratické ideály a ohrozit demokracii jako takovou tím, že nás uvrhne do neliberalismu.
Taylor se blíže zabývá šesti klíčovými mysliteli progresivní tradice, jejichž dílo pomáhá osvětlit zásadní nedostatky našeho současného uvažování o demokracii. Tvrdí, že jejich spisy nabízejí poznatky, které mohou posílit a upevnit živou demokratickou víru, varovat nás před nebezpečími spojenými s různými formami demokratické arogance a radit nám k pochybnostem či pokoře, které by z nás udělaly mnohem lepší demokratické občany.
Všech šest myslitelů - Herbert Croly, Walter Lippmann, John Dewey, Jane Addamsová, Carl Becker a Aldo Leopold - působilo v první polovině dvacátého století a vyrůstalo z amerického progresivismu, který zrodil nejtvořivější, nejoptimističtější a nejangažovanější generaci demokratických teoretiků a aktivistů v americké historii, a odráží jeho náladu. Jejich spisy podle Taylora osvětlují škodlivé názory, které omezují, a dokonce klamou lidovou demokratickou představivost v Americe.
Taylor tvrdí, že Croly, Lippmann a Dewey přeceňují normativní hodnotu vědy a podceňují utopičnost svých demokratických vizí. Naproti tomu Addams, Becker a Leopold těmto vědeckým a utopickým pokušením odolali. Tím, že prosazovali určitý druh pokory, nabídli reformně smýšlejícím Američanům silnější pochopení toho, co znamená praktikovat demokratické občanství, jakkoli nedokonale. Addamsová nám radí, abychom pokorně kráčeli před Bohem; Becker přijímá pokrokovou víru v rovnost a spravedlnost, ale odmítá její dogma jistého pokroku; a Leopold využívá spíše morální autority než svého vědeckého vzdělání, aby obhájil naše přírodní dědictví v tom, co uznává jako nejednoznačnou politickou debatu.
Podle Taylora tito tři autoři tím, že neusilují o velkolepou proměnu lidského stavu, ale o praktická řešení, projevují větší respekt k demokratickým možnostem než jejich mesianističtější protějšky. Prosazují mnohem skromnější chápání možností demokracie i úlohy vědy při informování demokratické praxe. Poukazují také na jasnější chápání ctností, které by občané měli pěstovat, má-li demokracie prosperovat.
