O monogamii

Původní název:

On Monogamy

Obsah knihy:

Co se týče starověku, jaký starobylejší formální typ lze uvést než samotný prapůvodní pramen lidského rodu? Jednu ženu Bůh stvořil pro muže, když vyňal jedno jeho žebro, a to (samozřejmě) (jednu) z množiny. Ale navíc v úvodní řeči, která předcházela samotnému dílu, řekl: "Není dobré pro člověka, aby byl sám, udělejme mu pomocnici." (1) "Ať je člověk sám," řekl.

Byl by totiž řekl "pomocnice", kdyby mu určil, aby měl více žen (než jednu). Dodal také zákon týkající se budoucnosti; pokud by totiž (slova) "A dva budou (učiněni) v jedno tělo" - ne tři, ani více; jinak by už nebyli "dva", kdyby jich (bylo) více - byla prorocky vyslovena. Zákon stál (pevně).

Stručně řečeno, jednota manželství trvala v případě autorů našeho rodu až do samého konce; ne proto, že by nebyly jiné ženy, ale proto, že důvodem, proč žádné nebyly, bylo to, aby se prvotiny rodu neznečistily dvojím manželstvím.

Jinak, kdyby Bůh (tak) chtěl, mohly by (být) jiné; v každém případě by si mohl vzít z hojnosti svých vlastních dcer - neméně Evu (vzal) ze svých vlastních kostí a těla - kdyby to zbožnost dovolila. Ale tam, kde se na prvním místě (nachází) vražda, započatá bratrovraždou - žádný zločin nebyl tak hoden druhého místa jako dvojí manželství.

Je totiž jedno, zda měl muž dvě ženy samostatně, nebo zda si je vzali (vzali) současně dva. Počet (jedinců) spojených i oddělených je stejný. Přesto však Boží zřízení poté, co jednou provždy utrpělo násilí skrze Lamecha, zůstalo pevné až do samého konce onoho rodu.

Druhý Lamech nevznikl žádný, na způsob být manželem dvou žen. Co Písmo nezaznamenává, to popírá. Jiné nepravosti vyvolávají potopu: (nepravosti) jednou provždy pomstěné, ať už byla jejich povaha jakákoli; nikoli však "sedmdesátkrát sedmkrát", což (je pomsta, kterou si) zasloužila dvojí manželství.