Recenze čtenářů
Shrnutí:Kniha se pokouší oživit německý idealismus, ale je kritizována pro svou polemickou povahu a vnímání argumentů proti jiným interpretacím. Nabízí však cenné blízké čtení myslitelů z lacanovsko-hegelovského okruhu.
Klady:Zajímavý pokus o oživení německého idealismu; obdivuhodné blízké čtení lacanovsko-hegelovských myslitelů.
Zápory:⬤ Příliš polemické
⬤ slámování jiných interpretací Hegela
⬤ oklešťování zjevných rozdílů
⬤ slabé čtení Heideggera
⬤ působí jako vnitrostranická hádka.
(na základě 1 hodnocení čtenářů)
Původní název:
A New German Idealism: Hegel, Zizek, and Dialectical Materialism
Obsah knihy:
V roce 2012 vydal filozof a veřejný intelektuál Slavoj Žižek své opus magnum, tisícistránkový spis Méně než nic: Hegel a stín dialektického materialismu. V roce 2014 vyšlo rozsáhlé pokračování s názvem Absolute Recoil: K novému základu dialektického materialismu.
V těchto dvou knihách se Žižek vrací k německému idealistovi G. W. F.
Hegelovi, aby vytvořil nový materialismus pro jednadvacáté století. Žižek ve svém novém pojetí hegelovské dialektiky zkoumá věčné i současné problémy: vztah lidstva k přírodě, místo lidské svobody, hranice racionality, roli spirituality a náboženství a vyhlídky na radikální sociopolitickou změnu.
Adrian Johnston v knize Nový německý idealismus poprvé svého druhu nabízí soustavnou kritickou reakci na knihy Méně než nic a Absolutní odezva. Johnston, přední autorita a Žižkův partner, hodnotí nedávný návrat k Hegelovi na pozadí kantovského a postkantovského německého idealismu. Předkládá také alternativní rekonstrukce Hegelových pozic, které se v důležitých ohledech liší od Žižkovy verze dialektického materialismu.
Johnston kritizuje zejména Žižkův odklon od sekulárního naturalismu a osvícenského optimismu jeho vybraných inspiračních zdrojů: nejen Hegela, ale i Karla Marxe a Sigmunda Freuda. V reakci na to Johnston rozvíjí to, co nazývá transcendentálním materialismem, antireduktivním a levicovým materialismem, který je schopen zachovat a rozvíjet základní dědictví hegelovské, marxovské a freudovské tradice, jež jsou pro Žižeka ústřední.
