Nikdy tě nevyhodím

Recenze čtenářů

Aktuálně nejsou k dispozici žádné recenze čtenářů. Hodnocení je založeno na 10 hlasů.

Původní název:

I Will Never Cast You Out

Obsah knihy:

Kdokoli ke mně přijde, toho nikdy nevyženu.

Jan 6,37.

John Bunyan se nejvíce proslavil knihou The Pilgrim's Progress, která je vedle Bible nejprodávanější knihou v dějinách. Je však také autorem padesáti sedmi dalších knih. Jednou z nejkrásnějších je Pojďte a přivítejte Ježíše Krista, napsaná v roce 1678. V této knize se zaměřil na verš 6,37, prozkoumal ho ze všech stran a vyždímal ho do sucha. Konfrontuje naše vrozené podezření o Kristově nejhlubším srdci. Bunyan používá svůj překlad z KJV ("Toho, kdo ke mně přichází, v žádném případě nevyženu") a píše:

Ti, kdo přicházejí k Ježíši Kristu, se často srdečně bojí, že je Ježíš Kristus nepřijme.

Tento postřeh je v textu naznačen. Usuzuji tak z rozsáhlosti a otevřenosti zaslíbení: "V žádném případě nevyvrhnu.".

Toto slovo "v žádném případě" totiž podřízne hrdlo všem námitkám a Pán Ježíš ho vypustil právě proto, aby pomohl víře, která je smíšená s nevírou.

Ale já jsem velký hříšník, říkáte vy.

"V žádném případě nechci zavrhnout," říká Kristus.

Ale já jsem starý hříšník, říkáte vy.

"V žádném případě nevyvrhnu," říká Kristus.

Ale já jsem tvrdý hříšník, říkáte vy.

"V žádném případě nevyvrhnu," říká Kristus.

Ale já jsem odpadlý hříšník, říkáte vy.

"V žádném případě nechci zavrhnout," říká Kristus.

Ale já jsem sloužil satanovi po všechny své dny, říkáte vy.

"V žádném případě vás nevyženu," říká Kristus.

Ale zhřešil jsem proti světlu, říkáte vy.

"V žádném případě nevyženu," říká Kristus.

Ale zhřešil jsem proti milosrdenství, říkáte vy.

"V žádném případě nebudu vyhánět," říká Kristus.

Ale nemám s sebou nic dobrého, říkáte vy.

"V žádném případě nebudu vyhánět," říká Kristus.

O co jde Bunyanovi?

Ježíšův výrok v J 6,37 a kniha Pojďte a vítejte u Ježíše Krista a tento citát v jejím středu existují proto, aby nás uklidnily vytrvalou povahou Kristova srdce. Říkáme: "Ale já..." On říká: "Nikdy nevyvrhnu.".

Padlí, úzkostní hříšníci jsou neomezeně schopni vnímat důvody, proč by je Ježíš měl zavrhnout. Jsme továrnami na nové odpory vůči Kristově lásce. Dokonce i když nám dojdou hmatatelné důvody k vyvržení, jako jsou konkrétní hříchy nebo selhání, máme tendenci zachovávat si nejasný pocit, že když bude dost času, Ježíš se nás nakonec nabaží a bude nás držet na uzdě. Bunyan nám rozumí. Ví, že máme tendenci Kristovo ujištění odvracet.

"Ne, počkejte," říkáme a opatrně se blížíme k Ježíšovi, "vy tomu nerozumíte. Já jsem to opravdu pokazil, a to ve všech možných ohledech.".

Já vím, odpoví.

"Většinu z toho znáš, jistě. Určitě víc, než co vidí ostatní. Ale dole ve mně je zvrácenost, která je všem skrytá.".

Já to všechno vím.

"No - jde o to, že to není jen moje minulost. Je to i moje přítomnost.".

Rozumím.

"Ale nevím, jestli se z toho dokážu v dohledné době vymanit." Vnímám.

To je jediný typ člověka, kterému jsem tady pomohl.

"To břemeno je těžké - a stále těžší.".

Tak mě nech, ať ho nesu.

"Je toho příliš mnoho na to, abych to unesl.".

Pro mě ne.

"Ty to nechápeš. Moje přestupky nejsou namířeny proti druhým. Jsou namířeny proti tobě.".

Pak jsem nejvhodnější k tomu, abych je odpustil já.

"Ale čím víc ošklivosti ve mně objevíš, tím dřív mě budeš mít plné zuby.".

Kdokoli ke mně přijde, toho nikdy nevyženu.

Jediné, co je zapotřebí k tomu, aby člověk mohl požívat takové lásky, je přijít k němu. Požádat ho, aby nás přijal. On neříká: "Kdo ke mně přijde s dostatečnou lítostí" nebo "Kdo ke mně přijde s pocitem, že je mu dost líto jeho hříchu" nebo "Kdo ke mně přijde se zdvojnásobeným úsilím". Říká: "Kdokoli ke mně přijde, toho nikdy nevyženu.".

Síla našeho odhodlání není součástí receptu na udržení jeho dobré vůle. Když se můj dvouletý Benjamin začne brodit do mírného svahu bazénu s nulovým vstupem nedaleko našeho domu, instinktivně mě chytne za ruku. Pevně se drží, jak se voda postupně prohlubuje. Dvouletý chlapec však nemá příliš silný stisk. Zanedlouho se mě nedrží on, ale já jeho. Ponechán vlastní síle mi určitě vyklouzne z ruky. Ale pokud jsem se rozhodl, že z mého sevření nevypadne, je v bezpečí. Nemůže se mi vymanit, ani kdyby se snažil.

Tak je tomu i s Kristem. Pro jistotu se ho držíme. Ale naše sevření je sevřením dvouletého dítěte uprostřed rozbouřených vln života. Jeho jistý stisk nikdy neochabuje. Žalm 63,8 vyjadřuje dvojí pravdu: "Má duše se tě drží, tvá pravice mě podpírá.".