Mikuláš Kusán postavil do středu svého spisu postavu laika (idiota), který - jako protiklad univerzitně vzdělaného filozofa - představuje prostého nevzdělaného člověka, a tedy skutečnou moudrost, která odpovídá lidskému duchu a jeho možnostem. Místo aby se opíral o knižní znalosti a autority, soustředí se na vlastní filosofování, které se neustále znovu ptá po pravdě.
Laik ztělesňuje Cusanovu filozofii zvláštním způsobem: základní antropologická, epistemologická a metafyzická ustanovení Cusana jsou zde spojena v jednu formu. Vychází z poznání, že lidské poznání může být vždy jen předpokládané, a jde o správný kritický vztah k vlastním poznávacím možnostem.
Pomocí postavy laika Cusanus dává najevo, že to v žádném případě nevede k epistemologickému skepticismu, který považuje možnost jistého poznání za od počátku nedosažitelnou, a tudíž veškeré úsilí o poznání za zbytečné, ale že to vyjadřuje nekonečný a dynamický potenciál člověka neustále se přibližovat pravdě. V dějinách epistemologie před Kantem tak hraje Der Laie ber den Geist zásadní roli.
