Neustálý vstup

Recenze čtenářů

Aktuálně nejsou k dispozici žádné recenze čtenářů. Hodnocení je založeno na 2 hlasů.

Původní název:

Unremitting Entrance

Obsah knihy:

Básně v knize Janelle Adsitové Unremitting Entrance vyrůstají z klínu, který je vražený mezi živé a milované osoby, jež náhle zemřely. Touha po rozpuštění této propasti, která je zároveň marná a neustálá, proměňuje každou báseň ve studii intimního a nepřeklenutelného prostoru mezi já a nenávratným druhým. Básně hledají moudrost v barvě, v předmětech zanechaných milovanou osobou i místo ní a v těle - místě kontaktu a odloučení -, aby zmizení, které je mimo vyjednávání, daly formu, učinily ho vnímatelným a pokud možno srozumitelným. Tato kniha, která je milostným dopisem mrtvým, se zabývá potřebou vzpomínání a zároveň si uvědomuje fikce, které vytváří. Jako milostný dopis živým tato kniha zkouší úsilí těch, kteří zůstávají, o vyplnění neproniknutelné nepřítomnosti a o vzkříšení, byť provizorní, z další smrti, takové, jakou přináší nesnesitelný zármutek.

Conchitina Cruzová, autorka knihy Temné hodiny a jinde se držela a prodlévala.

Zármutek nás rozbíjí, láme a navždy mění člověka, kterým jsme byli. Když ztratíme někoho, koho jsme milovali, umírá i člověk, kterým jsme byli, a my si musíme vytvořit novou existenci, abychom mohli žít ve světě bez milované osoby. Unremitting Entrance je o životě v tomto světě. Janelle Adsitová se v těchto roztříštěných a zdrcujících básních o smrti své sestry chytá kousků paměti: "Sbírám tyto věci - kousky, střepy, / zabalené, slábnoucí / drží jejich neúplné poškození...". Svými rozbitými obrazy a zastaveným vyprávěním napsala básnickou knihu o takovém zármutku, který téměř nelze vyjádřit, a přitom ze střepů minulosti vytváří nový život, a to jak pro sebe, tak pro svého ztraceného sourozence.

Carolyn Millerová, autorka knih After Cocteau a Light, Moving.

Janelle Adsitová napsala knihu o počasí, knihu o těle Colorada, knihu o mrtvé sestře, v níž se sestra a já nacházejí kdekoli: od "nejhlubší komory ucha" až po "rukávy prudce lhostejné". Neustálý Vstup vytváří kapsy: kapsy země ("jak trvanlivé jsou barvy přírody"), kapsy psychiky ("smutek je specifický pro dané místo"), dokonce i kapsy božské ("v domě našich rodičů je 63 andělů. Jsou to bohové mezer"). V těchto kapsách je zvláštní vyprávění o dospívání - "slib dříve, než mohl být slib vysloven". Adsit nám ukazuje, že pokud máme dost odvahy "nechat to být", i když to nechat znamená nechat se uvolnit, pokud jde o naše traumata, lyrika, která nás nesmazatelně drží v našem každodenním životě, nás zušlechtí, vyroste (spíše než by to udělala lyrika bez kořenů, nezasazená). Z počátečního náporu utrpení při nesmiřitelné ztrátě vychází dynamika prožitého života ("rozbalit zrak a zvuk"). Jaký zázrak "Žádné odpovědi. Jen déšť, západky, točení.".

J/j hastain, autor knihy Grafomanie.