Naše paní bolesti: Básně o Erosu a perverzi

Původní název:

Our Lady of Pain: Poems of Eros and Perversion

Obsah knihy:

Swinburne se narodil v roce 1837 v Londýně a dětství prožil na ostrově Wight a v Northumberlandu. Navštěvoval Eton a poté Balliol College v Oxfordu, kde se spřátelil s prerafaelity Rossettim, Morrisem a Burne-Jonesem. V roce 1865 vyšlo jeho dílo Atalanta v Calydonu, které se setkalo se značným ohlasem, ale již v následujícím roce vyvolaly jeho Básně a balady bouři kritických a veřejných polemik kvůli své prostopášnosti a antiteismu. Jeho nakladatel knihu stáhl během několika dní po vydání a on byl nucen převést svá díla do jiného nakladatelství.

Jeho další sbírka Songs Before Sunrise (1870), divadelní hry Bothwell (1874) a Erectheus (1876) a druhá řada Básní a balad z roku 1878 byly přijaty mnohem příznivěji než první Básně a balady. V 70. letech 19. století byl Swinburne nesmírně aktivní, ale jeho osobní život byl znepokojivě rozvrácený a jeho alkoholová rozháranost mu předpovídala téměř jistý brzký konec. V roce 1879 ho „zachránil“ právník a spisovatel Theodore Watts-Dunton, který ho odvezl do předměstského ústraní v Putney, zbavil ho návyku na alkohol a stal se jeho společníkem a faktickým opatrovníkem po zbytek jeho života, který byl produktivní a do značné míry neradostný. Zemřel v roce 1909.

Žádný viktoriánský básník neutrpěl ve dvacátém století tak prudký úpadek pověsti jako Swinburne. Jeho formální a hudební mistrovství však nikdy nebylo popřeno a novější čtenáři v jeho díle našli překvapivou jazykovou přesnost a myšlenkovou jemnost a složitost.

Our Lady of Pain je první výbor ze Swinburnovy poezie, který se zaměřuje právě na to, co se raným čtenářům zdálo nejodpornější: na erotickou vášeň, a to jak v její „normální“, tak „perverzní“ podobě. Swinburnovo zacházení s tělesnou vášní a jejími odrůdami, o nichž se rozhodl psát, si zachovává schopnost šokovat. Swinburne se ve svých raných dílech zabývá touhou po stejném pohlaví, nekrofilií, transsexuálními vztahy, a dokonce i bestialitou, a celým jeho dílem se táhne posedlost spojením „rozkoše“ a „bolesti“. Zahrnuty jsou zde mnohé z nejvíce transgresivních básní z Básní a balad spolu s výběrem dalších děl, které jsou pádným argumentem pro Swinburna jako největšího anglického básníka sexuální touhy devatenáctého století.