Nádhera Portugalska

Recenze čtenářů

Kniha zkoumá dědictví kolonialismu prostřednictvím zkušeností portugalské rodiny a zaměřuje se na traumata a problémy dětí kolonistů po přestěhování z Angoly do Portugalska. Kniha se vyznačuje temným tónem a zdůrazňuje témata násilí, diskriminace a složitosti identity. Příběh vyprávěný z více perspektiv se vyznačuje poetickým jazykem a hypnotickým, opakujícím se stylem.

Kniha je oceňována pro svůj podmanivý a poetický jazyk, poutavé vyprávění, které udržuje čtenářovu pozornost, a podnětné zkoumání kolonialismu a jeho následků. Mnozí považují psaní za vysoce kvalitní, přirovnávají autora k Josému Saramagovi a domnívají se, že si zaslouží uznání, případně Nobelovu cenu.

Někteří čtenáři se vyjádřili, že kniha může být náročná na čtení kvůli hutné, opakovaně strukturované próze. Tato stylistická volba zkoušela trpělivost některých čtenářů a ztěžovala jim udržet si zájem po celou dobu. Několik čtenářů poznamenalo, že jejich vlastní krátká pozornost ovlivnila jejich požitek z knihy.

(na základě 4 hodnocení čtenářů)

Původní název:

The Splendor of Portugal

Obsah knihy:

Čtyři vypravěči knihy "Nádhera Portugalska" jsou členové kdysi zámožné rodiny, jejíž plantáž zanikla v angolské válce za nezávislost.Matriarcha tohoto nešťastného klanu a její tři dospělé děti hovoří v noční můře a bez lítosti nám přibližují detaily svého groteskního rodinného života.

Jako postava z Faulknerova zchátralého Jihu se matka upíná k naději, že se její děti vrátí, zachrání ji před bídou a obnoví pomyslnou zašlou slávu rodiny. Děti se zase léta neviděly a v izolaci je trápí horečnaté vzpomínky na Angolu.

Sžíravost a sebenenávist postav nezná mezí, neboť jsou zároveň oběťmi i viníky, viníky zvěrstev spáchaných ve jménu kolonialismu i krutého ponižování a zrady vlastních příbuzných. Antunes opět dokazuje, že je předním stylistou své generace, neohroženým vyšetřovatelem nejhorších excesů lidského zvířete.