Recenze čtenářů
Shrnutí:Kniha přináší hloubkovou analýzu Nabokovova Bledého ohně a upozorňuje na jeho složitost a skryté souvislosti, které mnozí čtenáři mohou přehlédnout. Pochvalu si zaslouží nadšení a vědecký přístup Briana Boyda, i když někteří čtenáři považují jeho výklady za občasné a příliš horlivé.
Klady:⬤ Hluboká a důkladná analýza románu „Bledý oheň“, která zvyšuje porozumění románu.
⬤ Boydovo nadšení pro Nabokova je nakažlivé a vybízí k pozornému a pečlivému čtení.
⬤ Kniha osvětluje mnoho jemných literárních narážek a složitostí, které mohou být při prvním čtení přehlédnuty.
⬤ Poskytuje cenný vhled do postav a témat, zejména do role Hazel Shadeové.
⬤ Je dobře napsaná a poutavá, takže je přístupná i čtenářům, kteří znají Nabokovovo dílo.
Zápory:⬤ Některé interpretace se mohou zdát nucené nebo nepřesvědčivé, což vede ke zmatkům.
⬤ Boydova horlivá obhajoba jeho teorií může být přehnaná a může snižovat požitek z románu jako umělecké záhady.
⬤ Kvalita tištěné knihy sklidila kritiku, některé výtisky byly špatně vytištěné a špatně čitelné.
⬤ Někteří čtenáři mohou mít pocit, že podrobný rozbor kazí pocit objevování pro nové čtenáře Bledého ohně.
(na základě 11 hodnocení čtenářů)
Původní název:
Nabokov's Pale Fire: The Magic of Artistic Discovery
Obsah knihy:
Bledý oheň je mnohými považován za mistrovské dílo Vladimira Nabokova. Román je označován za jeden z nejvýraznějších raných příkladů postmodernismu a stal se slavným testovacím příkladem pro teorie o čtení, protože se v něm zdánlivě nelze rozhodnout mezi několika radikálně odlišnými interpretacemi. Má kniha dva vypravěče, jak se na první pohled zdá, nebo jednoho? Nakolik jde o fantazii a nakolik o realitu? Čí je to fantazie a čí realita? Brian Boyd, Nabokovův životopisec a dosud hlavní zastánce myšlenky, že Bledý oheň má jednoho vypravěče, Johna Shadea, nyní toto stanovisko odmítá a předkládá nové a překvapivě odlišné řešení, které natrvalo změní povahu kritické debaty o románu. Boyd tvrdí, že kniha má skutečně dva vypravěče, Shadea a Charlese Kinbota, ale odhaluje, že Kinbote měl při psaní svých částí zvláštní a velmi překvapivou pomoc. Ve světle této interpretace se nyní Bledý oheň jeví jako výrazně méně postmoderní - a zajímavější než kdykoli předtím.
Při předkládání svých argumentů Boyd ukazuje, jak Nabokov koncipoval Bledý oheň tak, aby čtenáři při prvním čtení učinili překvapivé objevy a při dalších čteních ještě překvapivější objevy, když budou sledovat pečlivě připravená vodítka v románu. Boyd vede čtenáře knihou krok za krokem a postupně odhaluje hluboký vztah mezi Nabokovovou etikou, estetikou, epistemologií a metafyzikou. Pokud Nabokov velkoryse naplánoval román tak, aby byl přístupný na první přečtení, a přesto obsahoval postupné výjevy překvapení, je to podle Boyda proto, že se domnívá, že za nevyčerpatelností, složitostí a tajemstvím světa se skrývá hluboká velkorysost. Boyd také ukazuje, jak Nabokovův zájem o objevování částečně pramení z jeho práce vědce a badatele, a srovnává procesy čtenářského a vědeckého objevování.
Jedná se o hlubokou, provokativní a přesvědčivou reinterpretaci jednoho z největších románů dvacátého století.
-- "Publishers Weekly".
