Recenze čtenářů
Aktuálně nejsou k dispozici žádné recenze čtenářů. Hodnocení je založeno na 12 hlasů.
Původní název:
Myth, 40: Its Meaning and Functions in Ancient and Other Cultures
Obsah knihy:
Tato kniha se pokouší vypořádat se s řadou široce pojatých, ale vzájemně propojených problémů týkajících se mýtů: jejich vztah k lidovému vyprávění na jedné straně a k rituálům na straně druhé; platnost a rozsah strukturalistické teorie mýtu; rozsah možných mýtických funkcí; vliv rozvinutých společenských institucí a gramotnosti; charakter a význam starověkých blízkovýchodních mýtů a jejich vliv na Řecko; zvláštní formy řeckých mýtů a jejich zapojení do racionálních způsobů myšlení; status mýtů jako výrazů nevědomí, jako příbuzných se sny, jako univerzálních symbolů nebo jako náhodných primárně narativních cílů. Téměř žádný z těchto problémů nebyl doposud přesvědčivě zpracován, a to ani provizorním způsobem, a tento neúspěch poznamenal nejen těch několik málo obecných diskusí o povaze, významech a funkcích mýtů, které existují, ale v mnoha případech i podrobné hodnocení jednotlivých mýtů různých kultur.
Potřeba uceleného pojednání o těchto a souvisejících problémech, které by se nezabývalo pouze propagací určité univerzalistické teorie, se zdá být nepopiratelná. Nakolik tuto potřebu uspokojivě naplní předkládaná kniha, se teprve ukáže. Přinejmenším je to začátek, i když tím riskuje kritiku, že není ani ryba, ani rak.
Sociologové a folkloristé ji mohou ze svého odborného hlediska považovat místy za poněkud zjednodušenou a několik kolegů z klasického oboru mi neodpustí, že jsem se odklonil daleko od řeckých mýtů, i když ty lze jen stěží chápat izolovaně nebo pouze ve světle studií o kultu a rituálu. Pro ostatní možná nebude tak snadné než pro antropology, sociology, historiky myšlení nebo studenty francouzské a anglické literatury přijmout význam Levi-Strausse pro některé z těchto otázek; jeho teorie však obsahuje jedinou důležitou novou myšlenku v této oblasti od dob Freuda, je komplikovaná a z velké části neověřená a vyžaduje pečlivou pozornost od každého, kdo se pokouší o široké pochopení tématu.
Na druhé straně Freudovy a Jungovy názory jsou v této situaci známějším prvkem a daly vzniknout obrovskému množství sekundární literatury, z velké části svévolné a z části absurdní. Autor se pokusil izolovat klíčové myšlenky a podrobit je ostré, byť příliš stručné kritice; stejně tak je tomu i s myšlenkami Ernsta Cassirera.
