Mateřský jazyk: Sága o třech generacích balkánských žen

Recenze čtenářů

Mateřský jazyk Táni Romanovové jsou dojemné memoáry zachycující otřesné zážitky rodiny, která prošla významnými historickými otřesy na Balkáně, a zaměřuje se na téma vysídlení, lásky a odolnosti napříč generacemi. Kniha nabízí hluboký vhled do složitých dějin tohoto regionu, který se prolíná s osobními příběhy o strádání a přežití.

⬤ Dobře prozkoumaná a mistrovsky napsaná
⬤ nabízí cenné historické poznatky
⬤ rezonuje s každým, kdo zná migrační příběhy
⬤ emotivní a hřejivá
⬤ zachycuje složitost identity a rodinných vazeb
⬤ poutavé vyprávění, díky němuž se historie stává blízkou.

⬤ Vyprávění může být zdlouhavé a může postrádat dynamiku příběhu
⬤ pro některé čtenáře může být obtížné jej vstřebat bez silného vztahu k tématu
⬤ může připadat hutné těm, kteří nejsou obeznámeni s balkánskou historií.

(na základě 55 hodnocení čtenářů)

Původní název:

Mother Tongue: A Saga of Three Generations of Balkan Women

Obsah knihy:

Jaký je váš mateřský jazyk? Na ty nejjednodušší otázky je někdy třeba odpovědět knihou. To je případ příběhu Táni Romanovové.

Mateřský jazyk je průzkumem životů prožitých v chaosu části světa známé jako Balkán. Sleduje osudy tří generací žen - Kataríny, Zory a Táni - v průběhu posledních sta let. Sleduje země, které se rozpadaly, formovaly a reformovaly. Země, které byly dobyty a podrobeny fašisty, nacisty a nacionalisty. Životy prožité v exilu, v uprchlických táborech, v nových světech.

Jakým jazykem jste mluvil se svou matkou? Jakým jazykem jste mluvili s otcem? Jakým jazykem jste mluvili se svým bratrem? Pro Táňu Romanovovou existují tři různé odpovědi na tyto otázky.

Mluvila jste s někým kromě matky svým mateřským jazykem? To je nejbizarnější otázka ze všech. Ale pro Táňu Romanovovou zní odpověď ne. Se svou matkou mluvila jedinečným jazykem, kterým mluví dodnes. A mimochodem, nebyl to rodný jazyk její matky.

Jazykem je srbština. Matka Táni byla Chorvatka. Její otec byl Rus. Tania se narodila v Srbsku, ale odešla, když jí bylo šest měsíců. Se svým bratrem vyrůstala v San Francisku a mluvila anglicky. Do svých dvou let nemluvila žádným jazykem.

Tania neví, proč s matkou Zorou mluvila srbsky, a ne chorvatsky. Nikdy ji nenapadlo se na to zeptat, dokud nezačala psát své paměti. A to už byla její matka pryč.

Země narození uvedená v Taniině americkém pasu se při čtyřech po sobě jdoucích prodlouženích čtyřikrát změnila. Až do prvního případu věřila, že země narození je pevný bod. Dnes už to ví lépe.

Vydejte se s ní na cestu časem a historií, na které hledá odpovědi a některé i nachází.