Luther, Barth a hnutí teologické obnovy (1918-1933)

Recenze čtenářů

Aktuálně nejsou k dispozici žádné recenze čtenářů. Hodnocení je založeno na 2 hlasů.

Původní název:

Luther, Barth, and Movements of Theological Renewal (1918-1933)

Obsah knihy:

Eseje obsažené v této knize vznikly jako přednášky na mezinárodní konferenci v Princetonu, kterou uspořádala Christine Helmer (Northwestern) a editoři této knihy.

Tato kniha sama o sobě novým způsobem osvětluje formování, vzájemné obohacování, rozpad a reorganizaci hnutí teologické obnovy v bouřlivých letech Výmarské republiky. Pozornost si vyžadují zejména tři protestantská hnutí: dialektická teologie (Karl Barth, Friedrich Gogarten, Rudolf Bultmann); Lutherova renesance, která našla své stoupence mezi žáky Karla Holla (Hans Joachim Iwand, Rudolf Herrmann a Emmanuel Hirsch), a luteránské konfesijní hnutí (Werner Elert a Paul Althaus). Pozornost je věnována také Bultmannovu blízkému partnerovi Martinu Heideggerovi. Takto vykreslený obraz doplňuje Martin Buber, představitel židovské renesance, která krátce vzkvétala ve výmarských letech.

Cílem této knihy je dvojí: sledovat nejvýznamnější vývoj, k němuž došlo v rámci těchto hnutí a napříč nimi, a především zhodnotit, jak Lutherova teologie byla využívána ve všech fázích tohoto vývoje a ve vztahu k dramaticky odlišným okruhům otázek (od učení o zjevení, smíření a hříchu až po teorie státu). Luthera najdeme v centru řady debat. Byl tak důležitý, že rozdíly mezi jednotlivými hnutími i uvnitř nich lze právem považovat za spor o jeho odkaz.

Většina teologů a filosofů, o nichž pojednává tato kniha, získala vzdělání v předválečných letech - a přinejmenším část toho, co se naučili, přežila v proměněné podobě dopady pádu vilémovské říše. To je patrné zejména na vlivu jeruzalémského filosofa náboženství Hermanna Cohena na K. Bartha, R. Bultmanna a R. Hermanna.

V letech míru (před krachem na burze v roce 1929) mohla většina účastníků obnovy přijímat rozdíly s určitým klidem. Jistě, již tehdy existovalo napětí, které mohlo kdykoli vést k rozkolu především uvnitř dialektické teologie - ale nemuselo se tak stát. Komentář R. Bultmanna k dílu F. Gogartena Ich glaube an den dreieinigen Gott, který je v tomto svazku publikován poprvé, dává těmto latentním tendencím živý výraz. Prozatím však převládal duch spolupráce a přísné akademické angažovanosti. To se změnilo s příchodem velké hospodářské krize. Po celostátních volbách konaných 14. září1930 (v nichž se národní socialisté stali druhou největší stranou v Říšském sněmu) se osudy všech hnutí stávaly stále více rukojmím toho, jak se teologie využívala k vypracování teologických popisů státu, které stály v různé míře na straně podpory nebo otevřeného odporu vůči vládní politice. Výsledkem bylo přeskupení sil v církvi a teologii.