Letecká esa Spitfire v severozápadní Evropě 1944-45

Recenze čtenářů

Kniha „Spitfire Aces of Northwest Europe 1944-45“ od Andrewa Thomase je oceňována pro svůj poutavý obsah o pilotech Spitfirů v druhé polovině druhé světové války. Zatímco mnozí recenzenti knihu chválí za bohatý obrazový doprovod, poučné anekdoty a kvalitu spojenou s řadou Aircraft of the Aces vydavatelství Osprey, několik kritiků poukazuje na jednostrannost vyprávění a opakující se formulace, které snižují celkový zážitek.

⬤ Poutavý a informativní obsah o pilotech Spitfiru a jejich výkonech.
⬤ Vysoce kvalitní vizuální zpracování, včetně nových barevných profilů.
⬤ Komplexní popis různých jednotek RAF a jejich historie.
⬤ Doporučujeme leteckým nadšencům a sběratelům titulů Osprey.

⬤ Některá vyprávění se opakují a jejich čtení by mohlo být vyčerpávající.
⬤ Příběhy jsou vnímány jako jednostranné, postrádají hloubku o soupeřících jednotkách a ztrátách.
⬤ Někteří kritici zpochybňují kritéria pro to, co je „eso“.

(na základě 15 hodnocení čtenářů)

Původní název:

Spitfire Aces of Northwest Europe 1944-45

Obsah knihy:

Kniha Spitfire Aces of Northwest Europe podrobně popisuje hrdinské činy 37 pilotů, kteří se "stali esy" na letounech Spitfire s motory Merlin v tvrdých vzdušných střetech nad severozápadní Evropou v posledních letech druhé světové války.

Poté, co Spitfire získal vzdušnou převahu nad Francií před dnem D, bojoval se stíhači Luftwaffe nad místy, kde byly umístěny rakety V-2, a nad samotným nacistickým Německem.

Ikonický Spitfire procházel po celou dobu své služby neustálým vývojem a počátkem roku 1944 se stal nejpočetnějším denním stíhacím letounem RAF, kterým byly vybaveny desítky letek nově vzniklé 2. letky TAF a protivzdušné obrany Velké Británie. Letky obou velitelství se před dnem D významně podílely na "změkčování" taktických cílů ve Francii, a to nejen stíhacími bombardovacími útoky, ale také doprovodem spojeneckých náletů středních bombardérů. Přestože do služby vstupovaly Spitfiry s motory Griffon, až do konce války převažovaly varianty s motory Merlin (modely V, IX a XVI). Perutě Merlin Spitfire, které sídlily na letištích v jižní Anglii, poskytovaly většinu leteckého krytí vylodění v den D. Krátce poté se většina perutí 2. TAF přesunula na kontinent, aby zpočátku sídlila na narychlo srovnaných letištních plochách. Když se Luftwaffe pokoušela čelit spojenecké vzdušné převaze, velké množství pilotů létajících na Merlinech Spitfirech si vytvořilo značné skóre, když sledovali spojenecké armády napříč severozápadní Evropou - byly to právě Merliny Spitfire RCAF, které si vyžádaly první sestřelený proudový Me 262.

Když spojenecká vojska vstoupila do Německa, jednotky Spitfire často sváděly divoké letecké souboje s Luftwaffe nad zmenšující se Třetí říší. Výsledkem těchto střetnutí bylo vysoké skóre pro spojenecké stíhací jednotky. Letky Merlin Spitfire z RAF, RAAF, RCAF, RNZAF a perutí "Svobodné Evropy" také v posledních měsících války létaly na stále větší počet pozemních útočných letů. Perutě 2. TAF byly zformovány do mobilních křídel, z nichž mnohým veleli nebo je ve vzduchu vedli někteří z nejúspěšnějších es RAF Spitfire, a mnozí další by také veleli perutím. Tento svazek se rovněž zabývá výkony těch perutí Merlin Spitfire, které zůstaly pod kontrolou ADGB a které byly nasazeny na dálkové doprovody denních náletů těžkých bombardérů RAF proti německému průmyslu. Několik perutí se také podílelo na kampani proti raketám V1 v rámci operace Diver a na útocích na odpalovací stanoviště raket V2 (operace Big Ben).