Recenze čtenářů
Shrnutí:Kniha je pronikavým zkoumáním autorova vztahu s jeho otcem, filozofem Luisem Villorem, a prolíná rodinnou historii s mexickou kulturní a intelektuální krajinou. Mnozí čtenáři oceňují emocionální hloubku a čtivost vyprávění, zatímco jiní ho považují za občas pomalu plynoucí.
Klady:⬤ Poutavé vyprávění, v němž se prolínají osobní a historické poznatky.
⬤ Emotivní pocta autorovu otci, která se zamýšlí nad rodinnými vztahy.
⬤ Nabízí čtivý obraz významné doby a jejích intelektuálních osobností.
⬤ Čtenáři jej doporučují pro jeho poutavý styl vyprávění.
⬤ Podle mnoha recenzí se čte rychle a snadno.
⬤ Poskytuje čtenářům možnost zamyslet se nad vlastními rodičovskými vztahy.
Zápory:⬤ Některým čtenářům připadala kniha trochu pomalá a nudná.
⬤ Několik čtenářů poznamenalo, že příběh o některých postavách jim připadal neúplný.
⬤ Očekávání fiktivního vyprávění nebyla naplněna, protože kniha je nefiktivní zprávou.
(na základě 20 hodnocení čtenářů)
Původní název:
La Figura del Mundo / The Figure of the World
Obsah knihy:
„Jak dalece můžeme obnovit paměť někoho jiného? Je možné pochopit, čím byl rodič bez nás? Být dítětem znamená sestupovat, měnit čas, vytvářet rozkolísanost, nerovnováhu, která se napravuje pedagogikou, někdy citem nebo předáváním vědomostí. “
V knize La figura del mundo, el orden secreto de las cosas Juan Villoro vypráví některé památné pasáže o svém otci, mexicko-katalánském mysliteli Luisi Villorovi. Aniž by měl Juan v úmyslu psát životopis v pravém slova smyslu, evokuje zde svérázný život muže, který byl filozofem, sociálním bojovníkem, zapatistou a autorem zásadního díla.
V této knize se přibližuje postavě, která je zároveň intimní i veřejná, a noří se do složitostí, které má každý život, mistrně vypráví o okamžicích, které se odvíjejí, abychom pochopili všudypřítomnou přítomnost. Objevuje tak podstatu otce, který byl v rodinném životě přítomen neuchopitelným způsobem, otce, kterého musí zkoumat syn, jenž intuitivně vycítí jeho náklonnost, a obnovuje tak minulost.
Kniha napsaná s velkou citlivostí a ostrostí zhušťuje údiv a citovost, pro něž se psaní stalo „permanentním dopisem otci“.
DESCRIPTION EN ESPAÑOL
Do jaké míry můžeme obnovit cizí paměť? Je možné pochopit, čím byl otec bez nás? Být synem znamená sestupovat, měnit čas, vytvářet poruchy, být nesouladem, který je fixován pedagogikou, někdy citem nebo předáváním vědomostí.
Juan Villoro vypráví v knize Postava světa o tajném řádu věcí a některých památných pasážích o svém otci, mexicko-katalánském mysliteli Luisi Villorovi. Aniž by chtěl vytvořit biografii v užším slova smyslu, evokuje Juan jedinečný život bývalého filozofa, sociálního bojovníka, zapatisty a autora z jeho pohledu zásadního díla.
Villoro touto knihou nabízí přístup k postavě, která je zároveň intimní i veřejná, noří se do složitostí, které mají všechny životy, a mistrně vypráví o okamžicích, které se odvíjejí, aby bylo možné pochopit všudypřítomnost současnosti. Objevuje zde tedy podstatu otce, který byl v rodinném životě přítomen neuchopitelným způsobem. Je to otec, kterého musí zkoumat syn, jenž cítí jeho náklonnost, a proto se snaží obnovit minulost.
V této knize, napsané s velkou citlivostí a bystrostí, je zhuštěn údiv a emoce autora, který cítí, že psaní je „nekonečný dopis otci“.
