Lyotard se s Jacquesem Monorym seznámil v roce 1972 a text o něm, který tehdy vyšel, byl prvním, který Lyotard věnoval současnému umění po knize Diskurz, figura. Lyotardův zájem o výtvarné umění tak plně zapadá do rámce jeho politického zájmu.
Umělec-protagonista inscenuje opakující se motivy, které Lyotarda fascinují: místo činu, revolver, žena, oběť, ledovce, pouště, hvězdy. Atmosféra esejů o Monory je „kalifornská“. Monoryho imaginativní repertoár dalece přesahuje mistry moderny a odpovídá spíše „modernímu současnému surrealismu“.“.
Lyotard i Monory prožívají „dilema amerikanizace“, Ameriky reprezentované filmem, módou, romány, hudbou. Právě v této atmosféře Lyotard a Monory nakonec vyvolají svůj vrcholný prožitek odlišnosti: touhu a strach, nadšení a hlubokou malátnost.
Monoryho plastický vesmír a Lyotardovy estetické meditace jsou v dokonalé symbióze. Epilog Sarah Wilsonové důkladně nastiňuje jak historii přátelství, tak zároveň intelektuální a umělecké klima sedmdesátých let.
© Book1 Group - všechna práva vyhrazena.
Obsah těchto stránek nesmí být kopírován ani použit, a to ani částečně ani úplně, bez písemného svolení vlastníka.
Poslední úprava: 2024.11.08 20:25 (GMT)