Recenze čtenářů
Shrnutí:Kniha předkládá provokativní tezi, že nepřátelství a násilí jsou často namířeny spíše proti těm, kteří jsou jim podobní, než proti cizím. Autor, Russell Jacoby, zkoumá historické příklady na podporu svého tvrzení, přičemž se zaměřuje zejména na antisemitismus a bratrovraždu. Zatímco mnozí čtenáři považují Jacobyho přístup za přesvědčivý a intelektuálně podnětný, někteří jsou k jeho závěrům skeptičtí a tvrdí, že podceňuje roli odlišnosti, která přispívá k násilí.
Klady:⬤ Přesvědčivé argumenty, které zpochybňují tradiční pohledy na násilí
⬤ dobře napsaná a přístupná próza
⬤ pronikavé zkoumání historických a kulturních příkladů
⬤ nastoluje důležité otázky o schopnosti lidstva k násilí.
Zápory:⬤ Někteří čtenáři považují teze za chatrné a nedostatečně podložené
⬤ kritici naznačují, že Jacoby příliš zjednodušuje složité kořeny násilí tím, že se příliš soustředí na podobnost a opomíjí vliv odlišnosti
⬤ několik čtenářů tvrdí, že protipříklady jeho tvrzení oslabují.
(na základě 8 hodnocení čtenářů)
Původní název:
Bloodlust: On the Roots of Violence from Cain and Abel to the Present
Obsah knihy:
V CELÉ HISTORII A V RŮZNÝCH KULTURÁCH je nejčastější formou násilí násilí mezi členy rodiny a sousedy nebo spřízněnými komunitami - ve velkých i malých občanských válkách. Od napadení po genocidu, od atentátu po masakr se násilí obvykle objevuje uvnitř rodiny. Větší strach máte z manžela, bývalého manžela nebo spolupracovníka než z někoho, koho neznáte.
Russell Jacoby v této brilantní polemice tvrdí, že násilí nejčastěji a nejkrutěji propuká mezi těmi, kteří jsou nám nejblíže. Indický nacionalista zavraždil Mohandase Gándhího, "otce" Indie. Egyptský muslim zavraždil Anvara Sadata, egyptského prezidenta a nositele Nobelovy ceny míru. Izraelský Žid zavraždil Jicchaka Rabina, izraelského premiéra a rovněž nositele Nobelovy ceny míru. Genocida se nejčastěji týká příbuzných skupin. Němečtí křesťané ve 30. letech 20. století byli tak úzce spjati s německými Židy, že k rozlišení těchto skupin bylo zapotřebí žluté hvězdy. Srbové a muslimové v Bosně, stejně jako Hutuové a Tutsiové ve Rwandě, jsou často k nerozeznání i mezi sebou.
Tato myšlenka je v rozporu se zdravým rozumem i kolektivní moudrostí učitelů a kazatelů, kteří tvrdí, že se bojíme - a někdy bychom se měli bát - "jiného", nebezpečného cizince. Občané i učenci věří, že nepřátelé číhají na ulici i mimo ni, kde čelíme "střetu civilizací" s cizinci, kteří zpochybňují náš způsob života. Jacoby nabízí znepokojivější pravdu: neohrožuje nás ani tak neznámý, ale známý. Na své bratry - příbuzné, známé, sousedy - útočíme s mnohem větší pravidelností a jedovatostí než na cizince.
Jacoby proplétá biblický příběh Kaina a Ábela, Freudův "narcismus drobných rozdílů", poznatky o antisemitismu a misogynii, jakož i čerstvé analýzy "občanských" krveprolití od masakru na Den svatého Bartoloměje v 16. století až po genocidu a terorismus v naší době, a obrací tak dějiny naruby, aby nabídl nové provokativní chápání násilných konfrontací v průběhu staletí. "Když přemýšlíme o tom špatném, saháme po tom dobrém," říká v úvodu. Toto vášnivé, kontraintuitivní vyprávění nám poskytuje nebývalý vhled do kořenů násilí.
