Recenze čtenářů
Shrnutí:Kniha „German Romantic Millenarians: Paul Gottfried zkoumá myšlenky a osobnosti konzervativního, romantického a utopického myšlení v Bavorsku na počátku 19. století, zejména v době katolického obrození. Analyzuje vzájemné vztahy mezi milenarismem, romantismem a reakcí proti modernitě a osvícenskému racionalismu, přičemž vyzdvihuje různé vlivné osobnosti a jejich přínos romantickému a konzervativnímu myšlení.
Klady:Kniha přináší hluboký průzkum opomíjeného historického tématu a odhaluje složitost konzervativního romantického myšlení. Zahrnuje významné historické osobnosti a myšlenky, což z ní činí bohatý pramen pro pochopení vzájemného působení katolicismu, romantismu a milenarismu. Autor úspěšně propojuje jednotlivé filozofické a náboženské směry a zdůrazňuje význam těchto myšlenek v kontextu moderní civilizace.
Zápory:Některým čtenářům může obsah knihy připadat příliš hutný nebo akademický, což může omezit její přístupnost. Autor se navíc nemusí plně zabývat kritikou spojování těchto konzervativních romantiků s negativními historickými hnutími, jako byla například Třetí říše, nebo ji vyvracet, což by mohlo vést k nepochopení jejich skutečných ideologických postojů.
(na základě 1 hodnocení čtenářů)
Původní název:
Conservative Millenarians: The Romantic Experience in Bavaria
Obsah knihy:
Konzervativní mileniálové: Paul Gottfried popisuje různé osobnosti v Bavorsku na počátku devatenáctého století, jejichž myšlení lze označit za konzervativní, romantické a utopické. Tito jedinci byli často součástí obrody katolicismu a vyjadřovali obdiv ke středověku a křesťanské mystice. Byli utopičtí, ale zároveň reakční a snažili se obnovit ztracenou minulost, z níž podle nich moderní doba upadla. Lze je označit za kontrarevolucionáře, kteří se stavěli proti Francouzské revoluci, definované katolickým tradicionalistou a reakcionářem Josephem de Maistrem jako „ne opačná revoluce, ale opak revoluce“. Gottfried začíná svou knihu pojednáním o katolickém obrození, vzestupu milenarismu a romantismu.
Mezi hlavní osobnosti katolického romantického obrození patří Novalis (pseudonym Friedricha von Hardenberga, básníka, vědce a filosofa), Adam Müller (protestantský konvertita ke katolicismu a romantický ekonomický teoretik, který prosazoval korporativistický stát založený na středověké společnosti), Friedrich Schlegel (vykladač romantismu), (původně radikální individualista a obdivovatel starých Řeků, Indiánů a dalších pohanů, který konvertoval ke katolicismu), Joseph von Gorres (první zastánce revoluce, který se rozčaroval a stal se obhájcem katolicismu) a Franz von Baader (romantický a sociální filozof, katolík, který byl ovlivněn mystikou, zejména myšlením luteránského odpadlíka Jakoba Boehmeho). Tito katoličtí revolucionáři sice sdíleli politické ideály s mysliteli, jako byli Burke (otec konzervativismu a odpůrce revoluce), Joseph de Maistre (reakční tradicionalistický katolík) a de Toqueville (katolický spisovatel „ancien regime“ a odpůrce demokracie), ale byli také silně ovlivněni mystikou a německým idealismem, včetně mystiků, jako byli Jakob Boehme, Jung-Stilling, Saint-Martin a pietisté. Gottfried dále obrací svou pozornost k době Montgelasově, v níž byly přijaty různé zákony, které vedly k útlaku církve a duchovenstva.
Gottfried si zde všímá vlivu různých racionalistů, včetně bavorských iluminátů Adama Weishaupta a rozenkruciánů, kteří intrikovali proti trůnu a oltáři. Weishaupt, profesor kanonického práva, vytvořil v roce 1776 ilumináty po vzoru jezuitů, aktivně konspiroval s cílem zavraždit krále a vyznával racionalistické názory. Weishaupt spolu s Adolfem von Knigge (jedním z iluminátů) aktivně vystupoval proti jiným mystickým naukám, například proti naukám Swedenborgiánů a rosikruciánů. Rosikruciáni byli další iniciační společností, jejíž přítomnost se projevovala v různých manifestech, které se v té době objevovaly. Rosikruciáni, o nichž se věřilo, že je založil Christian Rosenkreuz, byli neviditelnou společností elitních vědců a filozofů, kteří měli vytvořit utopii. Předpokládá se, že hlavním autorem manifestu rosikruciánů, který se objevil, byl luteránský duchovní Johann Valentin Andreae, který aktivně vystupoval proti papežství a katolické reakci. K dalším osobnostem aktivně ovlivněným rosikruciánskou mystikou patřili spolu s Paracelsovými spisy Karl von Eckarthausen a Gotthilf Heinrich von Schubert, jehož kniha _Symbolismus snů_ měla sehrát důležitou roli v romantickém hnutí. Mnozí romantici byli skutečně ovlivněni zejména rosikruciánstvím a také martinismem (mystikou svatého Martina) a židovskou kabalou, i když tento vliv často popírali.
Významnou roli ve vývoji romantického hnutí sehrály také myšlenky Schellinga, který byl sice protestant, ale katolíci ho obdivovali. Gottfried v průběhu této diskuse ukazuje různé konflikty, které vznikaly zejména mezi katolíky a protestanty, a také konflikty týkající se Židů. Další důležitou složkou romantického hnutí bylo hnutí „Aw
