Recenze čtenářů
Shrnutí:V recenzích je velmi oceňován vhled knihy do kontemplativního realismu a její podpora intelektuálního a duchovního růstu. Mnozí čtenáři vyjadřují pocit naplnění z toho, že se s tímto materiálem setkali, a zdůrazňují jeho význam ve světě, který se přiklání k povrchnosti.
Klady:Kniha je chválena pro svou schopnost podporovat intelektuální a duchovní růst a nabízet originální vhled do zavedených myšlenek. Je popisována jako závažné a důležité dílo, které poskytuje smysluplnou obhajobu realismu a kontemplace. Pojem „kontemplativní realismus“ je považován za zásadní pro orientaci v moderní estetice, díky čemuž je v dnešní společnosti relevantní a působivý.
Zápory:Několik recenzentů zmiňuje nedostatek času na to, aby se knize plně věnovali, nebo litují, že nemohli poskytnout podrobnější recenze, což naznačuje, že někteří čtenáři se mohou cítit nedostatečně připraveni na to, aby docenili její plnou hloubku. Objevují se také náznaky, že hloubka knihy nemusí oslovit každého, zejména ty, kteří vyznávají současnější nebo povrchnější kulturní hodnoty.
(na základě 3 hodnocení čtenářů)
Původní název:
Contemplative Realism: A Theological-Aesthetical Manifesto
Obsah knihy:
Jako vždy, ale zejména v dnešní době zuřící postpravdivé nereality, bychom měli dbát výzvy Benedikta XVI., abychom se "pozorněji ptali, co je to vlastně 'skutečnost'". Takzvaný "realismus", pokud se omezí na materiální hmatatelnost, nás může zaslepit - místo aby nás připoutal k věcem, které jsou. "Copak nás vesmír už nezajímá? " ptá se Benedikt. "Jsme dnes opravdu beznadějně uzavřeni ve svém vlastním malém kruhu? Není právě dnes důležité modlit se s celým stvořením? " Pokud se tento přední myslitel naší doby nemýlí a "člověk, který odsouvá na vedlejší kolej Boží skutečnost, je realistou jen zdánlivě", pak bychom se měli s neochvějnou intenzitou a otevřeností ptát: Co je skutečné? Stejně jako liturgie klade i literatura tuto otázku různými formami, které na ni odpovídají velmi odlišně. Někdy se zdá, že jak umění, tak bohoslužba upadají do manýry a nálady sebereferenční a bezvýznamné hry, gest bez významu nebo "bankovek" (říká Benedikt) "bez prostředků na jejich krytí". Tyto příliš uzavřené kruhy komunikace zazdívají transcendenci.
V živé křížové liturgii naopak "shromáždění nenabízí své vlastní myšlenky nebo poezii, ale je vyvedeno ze sebe a má výsadu podílet se na vesmírném chvalozpěvu cherubínů a serafínů". V živé kontemplativní literatuře se děje něco obdobného: trpíme a chválíme s celým stvořením; próza v nás pěstuje vděčné rozpoložení a podněcuje nás k touze po vidění celku.
Tento manifest "kontemplativního realismu" si však nečiní nárok na vytvoření nového estetického druhu ex nihilo. Nepředstavuje ani tuto drsnou školu literárních ryb jako nějakou přední nebo jedinou "cestu vpřed" pro beletrii naší doby. Spíše se snaží formulovat literární přístup, který již existuje v rozptýlených knihách i v potencích žijících umělců. Snaží se tyto duše shromáždit a povzbudit. Ze všeho nejvíc touží po tom, aby co nejvíce zájemců - ať už s literárními schopnostmi, nebo bez nich - oživilo kontemplativní realistické naladění. Neboť, velmi špatným způsobem (vypůjčím si od Josefa Piepera), "schopnost člověka vidět upadá.".
