Konkurenční autoritářství: hybridní režimy po studené válce

Recenze čtenářů

Kniha poskytuje komplexní analýzu konkurenčních autoritářských režimů, nabízí teoretický rámec a případové studie, které podrobně popisují jejich vývoj a faktory ovlivňující jejich stabilitu a přechod. Zatímco několik recenzí chválí její srozumitelnost a akademický přínos, objevuje se kritika týkající se jejího ideologického sklonu a vnímané zaujatosti.

⬤ Inovativní rámec pro pochopení konkurenčních autoritářských režimů.
⬤ Jasný a poutavý styl psaní.
⬤ Podrobné případové studie 35 režimů.
⬤ Nabízí pohled na vliv mezinárodních a domácích faktorů na demokratizaci a autoritářskou stabilitu.
⬤ Považována za povinnou četbu pro ty, kteří se zajímají o demokracii a přechody režimů.

⬤ Někteří považují knihu za nudnou navzdory jejímu důležitému tématu.
⬤ Název může být zavádějící; zaměřuje se spíše na mezinárodní vlivy než na konkurenční autoritářství jako celek.
⬤ Vnímaná ideologická zaujatost vůči zahraniční politice USA při prosazování demokracie.
⬤ Někteří autoři kritizují vědeckou objektivitu a zarámování vznikajících modelů vládnutí, zejména v souvislosti s Čínou.

(na základě 8 hodnocení čtenářů)

Původní název:

Competitive Authoritarianism: Hybrid Regimes After the Cold War

Obsah knihy:

V období po skončení studené války se rozšířily konkurenční autoritářské režimy, v nichž se autokraté podřizují smysluplným volbám s více stranami, ale dopouštějí se závažného zneužívání demokracie. Na základě podrobné studie 35 případů v Africe, Asii, Latinské Americe a postkomunistické Eurasii tato kniha zkoumá osud konkurenčních autoritářských režimů v letech 1990-2008.

Zjišťuje, že tam, kde byly sociální, ekonomické a technokratické vazby na Západ rozsáhlé, jako například ve východní Evropě a v Americe, vedly vnější náklady na zneužívání k tomu, že se dosavadní vládci raději vzdali moci, než aby ji potlačili, což vedlo k demokratizaci. Tam, kde byly vazby na Západ omezené, byl vnější demokratizační tlak slabší a země se demokratizovaly jen zřídka.

V těchto případech závisely výsledky režimů na charakteru státních a vládnoucích stranických organizací. Tam, kde dosavadní vládci disponovali rozvinutými a soudržnými nátlakovými stranickými strukturami, mohli zmařit opoziční výzvy a konkurenční autoritářské režimy přežily; tam, kde dosavadní vládci takové organizační nástroje postrádali, byly režimy nestabilní, ale zřídkakdy se demokratizovaly.