Konkrétní utopismus: Utopistické knihy: Politika časovosti a solidarity

Recenze čtenářů

Aktuálně nejsou k dispozici žádné recenze čtenářů. Hodnocení je založeno na 2 hlasů.

Původní název:

Concrete Utopianism: The Politics of Temporality and Solidarity

Obsah knihy:

finalista, 2022 Big Other Book Award for Nonfiction

Ještě nikdy nebylo pro levicové myšlení důležitější prosazovat expanzivní vize společenské transformace. Vlivné proudy kritické teorie však tento politický imperativ ztratily ze zřetele. Provinční pojetí míst, období a subjektů nám brání ve schopnosti vymýšlet nová uspořádání a představovat si svět, který bychom si přáli vidět. Politická imaginace je špatně chápána jako optimismus. Utopismus je zaměňován s idealismem. Revoluční tradice neliberálního univerzalismu a neburžoazního humanismu se stávají nečitelnými. Negativní kritika se stává cílem sama o sobě. Pesimismus je zaměňován za radikalismus a hrozí, že zvítězí politický fatalismus.

Gary Wilder v této knize trvá na tom, abychom do centra našeho politického myšlení postavili solidaritu a dočasnost. Rozvíjí kritiku levicového realismu, levicového kulturalismu a levicového pesimismu z hlediska heterodoxního marxismu a černošského radikalismu. Tyto tradice nabízejí cenné zdroje k propojení kulturní singularity a translokální solidarity, politické autonomie a celosvětové vzájemné závislosti. Rozvíjejí způsoby imanentní kritiky a formy poetického poznání, aby si představily alternativní budoucnosti, které již mohou přebývat v našem světě: stopy minulých způsobů bytí, poznávání a vztahování, které přetrvávají v předčasné přítomnosti; nebo nabité zbytky nerealizovaných možností, které byly středem snů a bojů dřívějších generací; nebo příležitosti k dialektickým zvratům zakotveným v rozporuplných tendencích daného řádu.

Konkrétní utopismus je odvážným argumentem pro přijetí toho, co Wilder nazývá politikou možného-nemožného. Všímá si neidentičnosti míst, období a subjektů, trvá na tom, že osy politického vyrovnání a sporu nejsou ani samozřejmé, ani neměnné, a přepracovává Leninovu výzvu "přeměnit imperiální válku ve válku občanskou".Vyzývá levicové myslitele, aby překonali zděděné rozdíly mezi tady a tam, teď a tehdy, my a oni. Veden duchem Marxovy výzvy, aby revolucionáři čerpali svou poezii z budoucnosti, kterou nemohou pochopit, ale kterou přesto musí vynalézt, vyzývá k praktikám anticipace, které předvídají a uskutečňují, volají po zdánlivě nemožných způsobech společného bytí. Vypracovává kritickou orientaci, která zdůrazňuje dialektické vztahy mezi estetikou a politikou, politickou imaginací a transformační praxí, konkrétními zásahy a revoluční restrukturalizací, minulými sny a možnými světy, prostředky boje a jeho konečnými cíli. Tato orientace vyžaduje nerealistickou epistemologii, která nezaměňuje bezprostřední zdání se skutečně reálným. Takové epistemologie by kritikům umožnily rozpoznat neuchopitelné a předčasné aspekty společenského života, ať už utlačovatelské, nebo potenciálně emancipační. Mohly by aktérům pomoci učinit svět subverzivně podivným a předčasným.

Mohou uvolnit cestu kritickému internacionalismu a konkrétnímu utopismu, které si levicová politika nemůže dovolit ignorovat.