Konkrétní utopismus: Politika dočasnosti a solidarity: Utopistický román: Politika dočasnosti a solidarity (The Politics of Temporality and Solidarity)

Recenze čtenářů

Aktuálně nejsou k dispozici žádné recenze čtenářů. Hodnocení je založeno na 2 hlasů.

Původní název:

Concrete Utopianism: The Politics of Temporality and Solidarity

Obsah knihy:

Ještě nikdy nebylo tak důležité, aby levicové myšlení prosazovalo expanzivní vize společenské transformace. Vlivné proudy kritické teorie však tento politický imperativ ztratily ze zřetele. Provinční pojetí míst, období a subjektů nám brání ve schopnosti vymýšlet nová uspořádání a představovat si svět, který bychom chtěli vidět. Politická imaginace je špatně chápána jako optimismus. Utopismus je zaměňován s idealismem. Revoluční tradice neliberálního univerzalismu a neburžoazního humanismu se stávají nečitelnými. Negativní kritika se stává cílem sama o sobě. Pesimismus je zaměňován za radikalismus a hrozí, že zvítězí politický fatalismus.

Gary Wilder v této knize trvá na tom, abychom do centra našeho politického myšlení postavili solidaritu a dočasnost. Rozvíjí kritiku levicového realismu, levicového kulturalismu a levicového pesimismu z hlediska heterodoxního marxismu a černošského radikalismu. Tyto tradice nabízejí cenné zdroje k propojení kulturní singularity a translokální solidarity, politické autonomie a celosvětové vzájemné závislosti. Rozvíjejí způsoby imanentní kritiky a formy poetického poznání, aby si představily alternativní budoucnosti, které již mohou přebývat v našem světě: stopy minulých způsobů bytí, poznávání a vztahování, které přetrvávají v předčasné přítomnosti; nebo nabité zbytky nerealizovaných možností, které byly středem snů a bojů dřívějších generací; nebo příležitosti k dialektickým zvratům zakotveným v rozporuplných tendencích daného řádu.

Konkrétní utopismus je odvážným argumentem pro přijetí toho, co Wilder nazývá politikou možného-nemožného. Všímá si neidentičnosti míst, období a subjektů, trvá na tom, že osy politického vyrovnání a sporu nejsou ani samozřejmé, ani neměnné, a přepracovává Leninovu výzvu "přeměnit imperiální válku ve válku občanskou".Vyzývá levicové myslitele, aby překonali zděděné rozdíly mezi tady a tam, teď a tehdy, my a oni. Veden duchem Marxovy výzvy, aby revolucionáři čerpali svou poezii z budoucnosti, kterou nemohou pochopit, ale kterou přesto musí vynalézt, vyzývá k praktikám anticipace, které předvídají a uskutečňují, volají po zdánlivě nemožných způsobech společného bytí. Vypracovává kritickou orientaci, která zdůrazňuje dialektické vztahy mezi estetikou a politikou, politickou imaginací a transformační praxí, konkrétními zásahy a revoluční restrukturalizací, minulými sny a možnými světy, prostředky boje a jeho konečnými cíli. Tato orientace vyžaduje nerealistickou epistemologii, která nezaměňuje bezprostřední zdání se skutečně reálným. Takové epistemologie by kritikům umožnily rozpoznat neuchopitelné a předčasné aspekty společenského života, ať už utlačovatelské, nebo potenciálně emancipační. Mohly by aktérům pomoci učinit svět subverzivně podivným a předčasným.

Mohou uvolnit cestu kritickému internacionalismu a konkrétnímu utopismu, které si levicová politika nemůže dovolit ignorovat.