Kočičí filozofie: Kočky a smysl života

Recenze čtenářů

Kniha „Kočičí filozofie: Kočky a smysl života“ od Johna Graye nabízí úvahy o životě optikou kočičí existence a filozofické diskuse prokládá anekdotami o kočkách. Kniha vzbuzuje u čtenářů různé emoce, někteří chválí její originalitu a postřehy, jiní ji kritizují za to, že se v ní hodně řeší filozofie a málo skutečného kočičího obsahu.

Kniha je originální a nutí čtenáře k zamyšlení nad vlastním životem. Obsahuje zajímavé anekdoty a filozofické postřehy o kočkách a jejich povaze, stejně jako o jejich vztahu ke slavným filozofům. Mnozí čtenáři ji považují za půvabnou a příjemnou a oceňují čtivý styl psaní.

Mnozí recenzenti se cítili být názvem knihy uvedeni v omyl, neboť očekávali větší zaměření na kočky a jejich filozofii, ale místo toho našli rozsáhlé pojednání o lidských filozofech s minimálním obsahem týkajícím se koček. Někteří považovali psaní za nudné nebo příliš negativní, s všudypřítomným pocitem nihilismu. Řada čtenářů také kritizovala hloubku vhledů a autorovo porozumění kočkám.

(na základě 84 hodnocení čtenářů)

Původní název:

Feline Philosophy: Cats and the Meaning of Life

Obsah knihy:

Autor Slaměných psů, známý svou provokativní kritikou vědecké nadutosti a iluzí o pokroku a humanismu, se zaměřuje na kočky - a na to, co prozrazují o trýznivém vztahu lidí ke světu a k sobě samým.

Dějiny filosofie jsou předvídatelně tragickým nebo komickým sledem paliativních řešení lidského neklidu. Myslitelé od Spinozy po Berďajeva se zabývali věčnými otázkami, jak být šťastný, jak být dobrý, jak být milován a jak žít ve světě změn a ztrát. Možná se však můžeme více naučit od koček - zvířete, které nás nejvíce zaujalo - než od velkých světových myslitelů.

V knize Kočičí filosofie objevuje filosof John Gray u koček způsob života, který není zatížen úzkostí a vědomím sebe sama, a ukazuje, jak ztělesňují odpovědi na velké otázky lásky a náklonnosti, smrtelnosti, morálky a Já: Kočka domácí Montaigne, jejíž neprobádaný život byl možná ten, který stál za to, aby byl žit; Meo, přeživší vietnamskou válku s neotřesitelnou schopností "nebojácné radosti"; a Colettina Saha, kočičí hrdinka její podvratné povídky "Kočka", podobenství o nástrahách lidské žárlivosti.

Gray zkoumá povahu koček a to, co se od nich můžeme naučit, a nabízí hluboké, podnětné zamyšlení nad pošetilostí lidské výjimečnosti a nad naším v podstatě zranitelným a osamělým stavem. Vykresluje cestu k životu bez iluzí a přeludů a odhaluje, jak můžeme snášet krize i proměny a přizpůsobovat se změněné scéně, jak to vždy dělaly kočky.