Khatyn

Recenze čtenářů

Kniha Aleše Adamoviče „Chatyň“ líčí krutou realitu druhé světové války, konkrétně se zaměřuje na zkušenosti rolnických komunit na Ukrajině a v Bělorusku během nacistické invaze. Kniha sklidila smíšené ohlasy, které vyzdvihují její otřesný příběh a význam v historické literatuře, přesto byla kritizována za kvalitu překladu a nedostatek emocionální hloubky postav.

⬤ Přináší syrový a upřímný obraz hrůz války.
⬤ Přibližuje zážitky partyzánů a civilního obyvatelstva během druhé světové války.
⬤ Důležitý příspěvek k literatuře o lidském údělu a historických událostech kolem Chatyně.
⬤ Pro některé čtenáře bylo vyprávění intenzivní a zdrcující, což svědčí o silném emocionálním dopadu.

⬤ Obtížné čtení kvůli brutálnímu tématu a nedostatku emocionálního zapojení postav.
⬤ Mnoho výtek týkajících se kvality a přesnosti překladu, což snižuje jeho příjemnost.
⬤ Verze pro Kindle je údajně zkrácená nebo pozměněná.
⬤ Někteří čtenáři vnímají vyprávění jako politicky zaujaté nebo propagandistické.

(na základě 7 hodnocení čtenářů)

Obsah knihy:

Je to klidné místo se svěží zelenou trávou, která pokrývá místo bývalé běloruské vesnice. Vesnice, která byla v roce 1943 vypálena i se svými obyvateli. Každému, kdo zná tento malý kout východní Evropy, běhá mráz po zádech z událostí, které se tam odehrály, a jméno vesnice Chatyň se stalo ztělesněním děsivé národní tragédie. Tragédie však není to jediné, co tento název ztělesňuje, protože lidem připomíná také obrovskou odvahu těch, kteří bojovali za život a svobodu své země.

Právě příběhu této vesnice a událostem, které provázely její vyhlazení, je věnován román Aleše Adamoviče, který byl napsán na základě historických dokumentů. Autor, sám veterán a partyzán z druhé světové války, v něm líčí realitu partyzánského odboje proti fašismu v Bělorusku.

Hlavní postavou je muž jménem Florian, který se ve vzpomínkách vrací k událostem před třiceti lety, kdy se jako mladík přidal k partyzánské jednotce a poznal svou budoucí ženu Glashu. Je svědkem toho, jak jsou obyvatelé vesnice Chatyň upalováni zaživa jako odplata za podporu partyzánského hnutí. Zrůdná krutost oddílu smrti a jeho velitelů se projevila v aktu potrestání celé obce za činy těch, kteří pomáhali partyzánům. Vesnice, kterou tvořili převážně staří lidé a matky s dětmi, byla zavřena do stodoly. Po zasypání suchým senem byla stodola i s rodinami uvnitř zapálena.

Ani po více než půl století neztratil Adamovičův příběh o odvaze obyčejných lidí na své bezprostřednosti. Svět je i dnes poznamenán válečnými zločiny páchanými na komunitách nevojáků. Chatyň je svědectvím o události, která nesmí být zapomenuta, a o skutečnosti, která se nesmí opakovat.